RoveZoom – Tak trochu jinak!
Hned na začátek přemýšlím, jestli mám začít od začátku, anebo od konce a držet se šestidenního motta “Tak trochu jinak” ale myslím si, že někdy je dobré držet se již něčeho pevně naučeného.
Je potřeba to vzít ve zkratce, takže:
Akce RoveZoom vznikla na počest Huga Ryse, jednoho bývalého skauta, který bohužel již není s námi a byl pověstný tím, že dělal věci jinak – dělal vše jinak do posledního svého dne, než ho porazila v 38letech leukémie, ale i přes tuto nevyléčitelnou nemoc se nevzdával a žil ten svůj správný skautský život. S diagnózou byl smířený, bral to jako životní osud. Skautem byl 28 let a za tu dobu dokázal mnoho a mnoha lidem změnil pohled na svět.Hugovo motta se ujali samotní organizátoři. To, jak je někdy těžké dělat věci jinak, jsme se přesvědčili hned sobotní dopoledne, kdy jeden z členů, nám vyprávěl svůj příběh, jak přišel o obě ruce ve svých 16 letech a vše zvládá dělat s rukama mechanickými. Při vyprávění jeho příběhu, kde nás doopravdy nešetřil o detaily, bylo v místnosti absolutní ticho a byly vidět vyvalené a zamrzlé obličeje. Abychom si to i my vyzkoušeli, byli jsme rozdělili na dvojice a navzájem jsme si zasádrovali ruce, takže jsme neměli možnost používat prsty. S těmito zasádrovanými rukama jsme museli splnit pár věcí – nazout si ponožku a zavázat botu, v tu dobu jsem se zamiloval do suchého zipu, která měla moje kolegyně ve dvojici, a absolutně jsem nezáviděl lidem, co měli kanady. Poté jsme si vyzkoušeli uvázat uzel, zaplatit za sušenku, zapnout si knoflíky na bundě či zip bylo ještě horší, některé knoflíky končily utrhnuté. Posledním úkolem bylo nakreslit portrét toho druhého, někteří kreslili raději pusou než zasádrovanými rukama.
 |
| Jízda na jednokolce |
Odpolední program se nesl pod názvem “Velká Zoomaticka” neboli souboje mezi jednotlivými subkulturami. Souboje byly ryze sportovní a z každého týmu byl určen jeden bookmaker, který vsázel na svůj tým nebo na týmy ostatní. Musím říci, že běh v blátě se mnoha lidem vymstil. Po dokončení této sportovní části jsme se sešli, abychom probrali jednotlivé sub-kultury, co to tedy vlastně sub-kultura je či jak je poznáme anebo co je pro danou sub-kulturu specifické, typické a jak se vyjadřují, chovají.
Dalším dnem jsme se seznámili si netradičními sporty – jízda v elektro-automobilech, jízda na jedno-kolce, skákací boty, “flusačka”, slalom na raftu, speed-minton, slackline kde se soutěžilo mezi tří člennými týmy vždy o dva nejlepší výsledky. Bylo zajímavé si vyzkoušet trochu netradičního sportu a všichni jsme se divili, když jsme přežili všichni až na pár modřin, boulí a šrámů.
Odpolední část se odehrávala v místní tělocvičně, kde jsme si zahráli kin-ball. Pro Vaši představu je to obrovský nafukovací míč o rozměrech poloměru cca. 140 centimetru a je skoro nemožné (skoro, protože nám se to občas povedlo) aby jeden člověk chytil sám míč.
 |
| Kin-Ball |
Aby nebylo moc sportu, sešli jsme večer na “černo-bílý svět” kde jsme poznávali sami sebe a lidi z na celém kurzu. Během tohoto programu jsme měli kartičky s odpověďmi Ano/Ne a byly pokládány otázky, na které jsme museli vždy odpovídat pravdivě. Otázky to byly všeobecné, ale také otázky ze života, z naší minulosti a částečně i budoucnost. Jen na okraj pár otázek: “Jste spokojeni se svým životem? Byli byste schopni v případě Vašeho ohrožení ublížit jinému člověku? Použil jsi někdy nějakou drogu? Ohrozil jsi vědomě někdy lidský život? Myslíš si, že škola, kterou studuješ, má smysl? Uznáváš autority?” a mnoho dalších otázek na kterou každý musel odpovědět buď ano/ne a každý se ho mohl zeptat svou doplňující otázkou. Během této hry jsme si všichni asi uvědomovali a přerovnávali svůj život, protože otázky to byly hodně osobní a zároveň jsme sledovali jak s danými problémy či situacemi bojují ostatní.
 |
| Guirrella gardening |
Po skončení tohoto bloku programu jsme se vydali dělat něco co je normálně nelegální, ale v našem případě to bylo vše dopředu domluvené. Jednalo se o “guirrella gardening”. Co to je vlastně ten guirrella gardening? Je to nelegální zkrášlování města, tedy partizánské zahradničeni. Například sázení květin v parku, zasazení stromu anebo jen starání se o přírodu ve městech. I u tohoto je však důležité dávat pozor kam a co je sázeno, aby nebyly ohroženy lidé, doprava či inženýrské sítě.
A tak jsme se všichni v jedenáct večer, tedy skoro všichni pár lidí již nemělo sílu, vydali dolů do města, kde jsme u jednoho domku vysázeli před 100 sazenic keříků, kytek, rostlin a všeho možného. U nářadí jsme se střídali – někdo kopal, jiný hrabal, další sázel, jiný zametal. Posledním bodem toho všeho bylo zasadit strom, který jsme si nechali na následující den, a navíc bude zasazen v reálu, kde jsme bydleli, tedy v dětském bez bariérovém centru Březiny
Jak důležité je umět komunikovat, volit správná slova, držet se tématu a umět improvizovat jsme si všichni vyzkoušeli v Konferenci. Kde každý měl 2minuty a musel co nejdéle povídat na dané téma, jakmile odbočí, ujímá se slova druhý z dvojice. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, témata byla dosti zvláštní: “Získávání žabích stehýnek z krávy, jak dostat ženy z JZD do Arábie jako levnou pracovní sílu, Putovní pastevci jako nový cirkusáci, aj. Prostě netradiční témata, nad kterými občas zůstal mozek stát a tak vymyslet adekvátní řeč na dané téma bylo vskutku někdy vtipné.
 |
| Skákací boty a elektromobil |
Nakonec jsme se po dlouhém zápolení dostali k vítězi, který to měl opravdu zasloužené, porazil všechny a se všemi tématy si věděl rady.
Další částí programu byla hra na děti + rodiče. Organizátoři se stali dětmi od raného dětského věku, oblékli se do plenek a dudlíků a z účastníků se vytvořili manželské páry, které si přišili pro své dítě do školky. Nikdo z účastníků nevěděl, co je čeká a když otevřeli dveře do místnosti a viděli přibližně 10 dětí v plenkách s dudlíky a jak si “hrají s dětskými hračkami”, dobře ne všichni si hráli, některé děti ničily to, co jiní vytvořily. Úkolem rodičů bylo zjistit potřeby dětí, zjistit co jim vyhovuje, co mají rádi, co chtěli a jak dítě uklidnit, nakrmit dítě a nakonec dítě uspat. Po uspání dětí se organizátoři převlíkli za teenagery a nechali svým “rodičům” vzkaz: “O 12 let později, utekli jsme Vám!” a šli se bavit se svou skupinkou. Každý teenager měl nějaký problém: někdo byl v 15 letech těhotný, jiný byl nespokojený se svým životem, jeden se chtěl odstěhovat od rodičů a bydlet se svou přítelkyní, nebo nejhorší možnost, někdo byl závislý na drogách” Úkolem rodičů bylo přesvědčit své dítě o návrat domů a vyřešení daného problému.
 |
| Hot bucket challange |
Poslední večer se konala celovečerní show. Konala se světoznámá soutěž “RoveZoom hledá talent” a po komplikovaném rozdělení na týmy, nakonec tedy jen tří, jsme začali rychle vymýšlet, co a jak předvedeme, abychom vyhráli.
Někdo se ujal předvádění scének z “Dumb ways to die” někdo dělal předvádění různých typů vozidel, ale bezkonkurenční byla obměna “Ice bucket challenge” kde to přejmenovali na “Hot bucket challange” ale než se dostali na řadu, z teplé vody se stala lehce studená, přeci jen venku bylo kolem nuly.
Co jsem ještě zapomněl zmínit je tombola s netradičními dárky, například cesta domů z RoveZoomu, návštěva ZOO, kurz cizích jazyků, nějaké sladké odměny a mnoho dalších.
Mé zhodnocení? Dělat věci jinak, tedy netradičně nemusí být vždy na škodu. Mnoho zkušeností, zajímavostí a zážitků. RoveZoom 2014!
.jpg) |
| Cesta domů z RoveZoomu |