V sobotu 13. 11. jsme se zúčastnily soutěže „Klíč k městu Karla IV.“. Nás skautek bylo 6, takže jsme se musely rozdělit na dvě družstva po čtyřech a každé družstvo doplnil jeden skaut. Naše družstvo běželo s Žakem a Laduška, Čipsík a Čoky měly Žábu. Start byl v 9:00 hod., ale zpozdil se ještě vysvětlováním. Dostaly jsme jako obvykle mapy a mohly jsme vyrazit. Za Habartov se zúčastnily i vlčata. Měli jsme celkem 10stanovišť a také 10 otázek, na které jsme vždy odpovídali. Do cíle jsme měli dorazit do 14:00 hod. a ve 14:05 hod. se hra ukončovala.
Naše družstvo si šlo nejdříve zjistit otázky. Po dlouhém hledání jsme konečně našly knihovnu, ale odpovědí jsme tam moc nevyhledaly. Kolem 11:00 hod. jsme konečně dorazily ke stanovišti s prvním úkolem a celé nadšené jsme se vrhly do jeho plnění. Poté jsme se vydaly na další stanoviště a mezitím si plánovaly cestu dál.
Na dalším stanovišti jsme potkaly skauty z Habartova a tak jsme šly kousek s nimi. Další dvě stanoviště byly v lese, a potom jsme šly konečně zpět do města. Ve městě nás také čekalo pár náročnějších úkolů.
Měly jsme už málo času a splněných pouze 5 stanovišť. Cestou zpět bylo však ještě jedno a tak jsme to riskly a šly jsme tam. Abychom si zkrátily cestu, šly jsme do prudkého kopce. S přibližujícím vrcholem jsme ztrácely síly, ale nakonec jsme dosáhly vrcholu, nalezly stanoviště, splnily jsme úkol, dostaly plný počet bodů a pak už jsme rychle spěchaly nejkratší cestou do cíle. Zbývalo nám už pouhých 10 min. a do cíle bylo asi 2 km, tak jsme popadly batohy a utíkaly. Dostaly jsme se do města a zeptaly se lidí kudy do ulice, kde byl cíl. Pořád jsme běžely a už jsme konečně spatřily účastníky soutěže postávat u cíle. Náš návrat bal naprosto těsný, dvě družstva po nás již diskvalifikovali za pozdní návrat.
I přes to, že jsme byly naprosto vyčerpané a zpocené, šly jsme již všichni do Mcdonadlu a tam něco snědly. Poté jsme se vydaly na vřídelní kolonádu, kde jsme čekaly na vyhodnocení. Holky byly na 7. místě my na 6. a to nám ještě říkaly, když jsme se potkaly, že to poslední stanoviště nestihneme a jak pak byly překvapené. No pravda, ani my jsme to nečekaly.
Po vyhodnocení jsme měly ještě na hodinu a půl rozchod a pak jsme se sešly u Mcdonaldu a od něj se vydaly na vlakové nádraží, kde jsme ani moc dlouho nemusely čekat na vlak. Z vlaku jsme vystrkovaly hlavy a mávaly rukama.
V Sokolově jsme měli jen 2 minuty na přestup z vlaku do autobusu a tak Bělásek a Žába vyběhli jako první a ostatní za nimi. Žába ještě stihl autobus a chvíli ho zdržel. Pak už jsem dorazila já s Běláskem a po nás ostatní. Všichni jsme byli unavení a zpocení. Cestou domů jsem na chvilku usnula a nebyla jsem sama, dokonce i Jony si zdřímnul.
V Habartově jsme vystoupili a všichni se rozloučili, když autobus odjel, zjistila jsem, že jsem tam nechala čepici (dnes už ji mám zpět). Většina z nás šla stejnou cestou a tak jsme si sdělovali různé zážitky. Doma určitě všichni padli únavou, teda alespoň já ano. Byl to krásný den plný zážitků a srandy.
Napsala: Stonožka