Ke štědrovečernímu odpoledni neodmyslitelně pro habartovské junáky patří již po mnoho let společná vycházka do lesa. Jejím cílem vždy bývá jeden z krmelců v okolí Habartova, kam skautská karavana dopraví pamlsky pro lesní zvěř.
Tato tradiční akce má trojí účel. Zvednout dítka od televizí a počítačů, na dvě hodinky ulevit jejich rodičům a v neposlední řadě také potěšit lesní zvěř nashromážděnými pamlsky.
Ani letos tomu nebylo jinak. Sraz byl stanoven na čtrnáctou hodinu v klubovně, kam nás tentokrát dorazilo jen něco málo přes třicet. Pokud jsem při součtu neudělal chybu, bylo nás 33, což v tento den má i jistou symboliku. Krátce po druhé hodině zavelel náčelník střediska Petr Běhounek k odchodu a my se vydali směrem k lesu.
Z oblohy se na nás nepřetržitě a hustě sypal sníh, který se takřka záhy po dopadu na cokoliv měnil v mokrou kaši. Vločky byly těžké a mokré, a tak si bez obtíží k nám vytrvale nacházely cestu i skrze koruny stromů, a tak není divu, že jsme při návratu z naší dvouhodinové mise vypadali jako banda vodníků.
Nicméně smysl naší výpravy byl bezezbytku a ve všech bodech naplněn. Když jsme u asi necelé tři kilometry vzdáleného krmelce vyprázdnili obsah svých zavazadel, došlo i na krátké zastavení a vydechnutí. Více než vhod přišel čaj z termosky a pak už došlo na naše obvyklé kolečko.
V něm dostal každý, kdo měl zájem, prostor pro to, aby vyslovil svá přání. Tichou vzpomínku jsme společně věnovali i členům střediska, kteří již s námi nemohou být, přičemž ztrátou nejčerstvější je pro nás nedávný a náhlý skon bratra J. Kumperta-Charlieho, který byl naším dlouholetým členem a po několik let i náčelníkem Dýmky Habartov.
Počasí nám tentokrát opravdu nepřálo, a proto jsme se po odzpívání jedné písničky vydali opět na cestu směr Habartov.
Do města jsme dorazili krátce po čtvrté hodině a spolu s námi se do jeho ulic začalo vkrádat i šero. S přáním bohatého Ježíška jsme se rozešli domů s tím, že s mnohými se setkáme ještě v deset hodin na našem náměstí. V lese jsme v tento den určitě nebyli s nákladem dobrot sami, a proto snad i lesní zvěř poznala, že 24. prosinec byl den výjimečný.
Aleš Plevka
Originální článek zde
