Na druhou schůzku jsme se po osmé hodině večer všichni sešli jako obvykle na středisku, kde jsme zahájili schůzku pokřikem.
Na začátku nám Týnka, naše nová zástupkyně vedoucího oddílu, řekla pár věcí k organizaci střediska, tedy to co se blíží, nejbližší akce, práce, informace z krajské a střediskové rady, probraly se různé nápady. Třeba jsme se bavili o Vánoční besídce, která se neuvěřitelně rychle blíží, ale k té nebudu předbíhat.
Po tom „nudnějším“ jsme se už mohli vrhnout na hry. Nejdřív jsme si zahráli „čelovku“, kde má každý na hlavně nalepený papírek s postavou, kterou představuje a musí uhádnout, kdo je. S hádáním mu pomáhají ostatní, kteří se ho ptají na různé otázky.
Při druhém kole „čelovky“ dorazil i Klix, který se opozdil kvůli práci, ale zahrál si s námi ještě jedno kolo a poté navrhl další hru-parlament. Ta nás potrápila mnohem víc než první hra, bylo u ní zapotřebí více přemýšlení (což takhle pozdě večer a po celém týdnu… uff) ale asi po hodince hry bylo rozhodnuto, vyhrály holky a Klix. (Nechtějte prosím po mne, abych Vám vysvětlovala pravidla této hry, protože tento zápis by svou délkou překonal i velký slovník naučný).
Po parlamentu Klix navrhl, že bychom se mohli jít projít, ale nikdo z nás nečekal, že se z procházky stane taková menší noční výprava. Před půlnocí jsme vyrazili směr Ananenská ves, holky a Žako byli o pár kroků napřed, kluci pár metrů za námi a Bubla zůstal dobrovolně na skauťáku (léčil se s rýmou a kašlem a zase se nám nabídl, že nám bude topit a připraví matrace na spaní). U myslivny v Anenský jsme byli za pár minut (čti: byli jsme tam za půl hodiny) a jelikož jsme před klukama měli náskok, rozhodli jsme za všechny a pokračovali dál v cestě, pak jsme minuli ceduli, která nám oznámila, že už jsme v Anenské Vsi, ale ani ta nás nezastavila a my pokračovali dál. Zanedlouho jsme dorazili k ceduli, která nám oznámila, že už jsme v Krajkové. U té jsme tedy počkali na kluky (přeci jen se musíme s klukama domluvit, co a kudy dál) a čekali, a čekali… a čekali, protože se kluci loudali vzadu (čti: řešili závažné technické věci z leteckého a dopravního průmyslu, práce v lese)
Když jsme se všichni sešli, padly tři a půl návrhu. První: vrátit se stejnou cestou nazpátek. Druhý: návrh, vrátit se na skauťák jinou cestou. Za třetí: jít dál jedním směrem (Hanzovo) za třetíapůltý: jít cestou Klixovo. Po hlasování jsme se rozhodli pro třetí návrh a to vrátit se jinou cestou (Hanzovo), kterou Hanz „prý“ zná.
Prošli jsme tedy Krajkovou a poté se napojili na polní cestu. Zpočátku jsme šli okolo koní (Hermiona trochu vyváděla – no co, každý se bojí někoho/něčeho jiného) pak už okolo nás bylo jen pole. Proto kluci vytáhli své chytré telefony a snažili se zjistit, kde tedy jsme. (čti: Rover je vynalézavý a umí si poradit kdykoli, jakkoli a s čímkoli) Podle Hanze a Klixe musíme jít pořád rovně, tak tedy jdeme. (čti: vůbec nevěděli, kde jsou, jen to na sobě nedali znát) Cesta se kroutila, ale moc odboček jsme nepotkali. Nikdo pořádně nevěděl, kde jsme, ale dobrou náladu jsme neztráceli, až na Hanze, který párkrát zazmatkoval, že jsme měli odbočit snad na jediné odbočce, kterou jsme minuli.
Zá pár desítek minut (čti po hodině chůze v mlze, blátě a ve tmě jsme v dálce zahlídli blikající vrtule, skoro jako Jeníček s Mařenkou, které nám aspoň trochu naznačili, kde asi tak jsme.
Pak už jsme se napojili na asfaltovou cestu, kde Hanz prohlásil, že přece celou dobu věděl, kudy jdeme a kde vyjdeme. Vyšli jsme na Hrádku u kasáren a vydali se zpátky dolů do Habartova. U jídelny se od nás odpojil Hanz, který šel spát domů a my se v šesti přeživších, vydali na cestu nazpátek na středisko. Tam na nás čekali připravené matračky a příjemné teplo, které připravil Bubla. Po příchodu se někteří z nás ještě navečeřeli, nebo spíše nasnídali (kofola, velká přesnídávka a bageta) a zbytek z nás se rovnou oblíknul pyžama (vyčistil zuby a provedl takové ty nudné každovečerní aktivity) a zahrabal se do spacáků. K usínání jsme si pustili Harryho Pottera, ale většina z nás neviděla ani půlku, já třeba usnula snad během prvních deseti minut filmu. Kdo by taky nebyl unavený po půlnoční procházce dlouhé 12kilometrů. A teď už jen rychle vyspat a ráno rychle nasnídat a na brigádu.
Zapsala Hermiona
Poznamkoval: Klix