Tak…myslím, že teď, týden po táboře, mohu již s klidným svědomím prohlásit, že první fénixácký tábor se vydařil na výbornou! 🙂
 |
| Klub růžového palce |
Sama za sebe můžu mluvit jenom za druhou půlku tábora, ale i tak si po týdnu stráveném v Liboci odvážím hromadu nezapomenutelných zážitků a hlavně, což je mnohem důležitější, hromadu nových přátelství, která byla utužena právě těmi společnými dny :).
Nic vám totiž nepomůže stmelit kolektiv víc, než velká akce, což tábor rozhodně je. Nejsem schopná vyjádřit, jak jsem z celého mého pobytu byla nadšená. Můj milý Fénix to poznal v den slavnostního ohně, kdy jsem si decentně pobrečela. Opravdu decentně. Takový potoky slz :D. Jsem cíťa a teď to o mně ví ještě víc lidí, než předtím :D.
 |
| Relax po službě |
Opravdu, něco takového zažitejete jenom v Habeši. Faktor strachu. Přelezání elektrického plotu. Detonace bomby. Společné lyže pro osm lidí. Očekávaný úterní návrat Klixe z Prahy (no uznejte, ten den byl fakt dlouhej :D). Zneškodnění dalších 3 bomb, které ohrožovali životy lidí v táboře. Má smrt při pokusu o zneškodnění bomby. Bahenní bitvy. Vodní bitvy. Zloděj. Ligretto. Středeční služba.
 |
| Fénix po ceremoniálu |
Vyžírání zbytků po vepřových výpečkách. Stan na vodě aneb největší Bazinga :D. Příprava hry pro skautky a skauty. Čtení bravíčka. Klub růžového palce. Příjem tří nových členů. A v neposlední řadě —– závěrečný fénixácký kruh přátelství a ukončení prvního roku činnosti!
To je něco, na co se nezapomíná. A díky všem dylinkám, bohyním, držtičkám a xichtíčkům,
 |
| Fénix v celé své síle |
se kterýma jsem tento tábor strávila, jsem schopná říct, že toto byl nejlepší tábor, kterého jsem se kdy zůčastnila.