Stovky metrů lan a provazů spoutaly stromy při lanovém světě v Habartově

Na sobotu 3. září si tým okolo hlavního organizátora Pavla Sedláka-Ňama připravila mezi desátou až sedmnáctou hodinou pro všechny zájemce již 10. a tedy jubilejní ročník akce nesoucí název Lanový svět. Jedná se o velmi podařenou a oblíbenou akci, která se do Habartova vrací vždy jednou za rok.

Tentokrát si ji za krásného počasí nenechalo ujít na 150 aktivních účastníků, doplněných o mnoho desítek nadšených diváků. Je nutné napsat, že odborně proškoleným stavitelům se kvalitu a atraktivitu podařilo zajistit pokaždé, ale tento ročník se zdál organizačně a nápaditostí asi nejlepší ze všech.

Vymyslet příběh, vše bezpečně uvázat, stanovit každému z organizačního týmu jeho místo, to vše chce pořádný kus kumštu i sebezapření. Letos to vše do výstavby lanového světa investovalo asi 15 povolaných lezců, které pro samotnou sobotní realizaci doplnilo ještě několik dalších roverů, kteří vypomáhali s méně náročnými aktivitami, které byly situovány spíše při zemi.

Lanový svět vznikal již od pátku a to na tradičním místě v lesíku za ZŠ. Pro letošek se stal pojítkem veškerých aktivit šaolinský chrám a každý příchozí se tak ocitl v roli nováčka, který má za úkol zdolat mnoho překážek, aby po absolvování namáhavé cesty dosáhl na závěr v posvátné místnosti za přítomnosti představeného kláštera fyzické i mentální rovnováhy a tím se mohl stát úspěšným adeptem na šaolinského mnicha.

Cestu k vytouženému cíli představovalo 16 stanovišť, jejichž zdolání bylo podmínkou pro další postup. Kvalifikovanými průvodci se šaolinským adeptům stali roveři, kteří se oděli do oranžových říz a mnozí z nich obětovali své roli i vlasový porost, aby iluze byla dokonalá.

Cesta do chrámu byla rozdělena do tří stupňů, pět překážek trénovalo rovnováhu jen asi v metrové výšce, následovalo šest aktivit, které prověřovaly znalosti a smysly a až poté se mohli nováčci vydat vstříc výšinám na pět atrakcí, které již vyžadovaly maximální sebezapření, neboť se nacházely až v osmimetrové výšce. Ty již vyžadovaly dokonalé horolezecké vybavení a také plné soustředění obsluhy, která se starala o jištění.

Celá akce se povedla na podtrženou jedničku a chci věřit, že za rok se uskuteční opět, protože spokojenost převážně dětských návštěvníků za vynaložené úsilí stojí.
 
Aleš Plevka – Dr.Obeček