V pátek 23.2. vyrazil oddíl světlušek na výpravu do Karlových Varů. Výprava byla výjimečná hned ze dvou důvodů, ubytování jsme sdílely s oddílem vlčat a na starost ji měla Mája – zástupkyně vedoucí oddílu, protože si dodělává potřebné skautské vzdělání a je nutné, aby si prakticky vyzkoušela i plánování výpravy – včetně nákupu potravin, zajištění ubytování nebo třeba vyúčtování celé akce.
Sraz jsme měli přímo v místě ubytování, u skautské základny střediska Orion v Tašovicích, kde jsme se začali scházet před 16. hodinou. Po vybalení a zabydlení světlušky vyrazily obhlídnout okolí a strávit ještě pár chvil na hřišti, kde si zahrály několik oblíbených her a užily si krásný západ slunce.
Když se začalo stmívat, vyrazily zpátky na ubytovaní a starší členky oddílu pomohly s přípravou večeře. Netrvalo dlouho a celý oddíl si pochutnával na rizotu. Večerní program už se poté nesl v herním duchu, možná právě proto se potom nikomu nechtělo jít spát a tak se z pokojů ozývalo štěbetání až do půlnoci.
V sobotu ráno jsme se vzbudily před osmou hodinou, zabalily si, vyčistily si zuby a posilnily se sladkou snídaní – koblížkama! Poté už jsme vyrazily téměř na celodenní výlet s jasným cílem – rozhledna Diana. Cestou jsme minuly oboru sv. Linhart, kterou jsme si prošly a při té příležitosti jsme mohly pozorovat například daňky nebo srnce. Přestože byla rozhledna vzdálená od ubytování skoro šest kilometrů, cesta nám rychle ubýhala a než jsme se nadály, stály jsme před rozhlednou. Naše první kroky ale nevedly rovnou na rozhlednu, nýbrž do motýlýho domu a do minizoo. Když jsme usoudily, že jsme už zvířat viděly víc než dost, vyfotily se u motýlů a snědly větší část svačiny, vyšláply jsme si 150 schodů na rozhlednu, ze které jsme měli celé město jako na dlani.
Cesta zpátky na ubytování odsýpala stejně jako cesta na rozhlednu, navíc jsme si cestou zahrály několik oblíbených pochodových her a tak jsme už před půl třetí přicházely zpátky do Tašovic. Bylo pak na světluškách, jestly chtějí jít už na ubytování nebo ještě na hřiště a protože jsme se nedokázaly shodnout, doprovodily jsme tři unavené světlušky na ubytování, kde už byly i naši vlčáci se svými vedoucími a pokračovaly jsme ještě nachvilku na hřiště, které bylo kousek od klubovny. Tam jsme si užily poslední společný čas a po půl čtvrté jsme vyrazily k ubytování, kam se postupně začali sjíždět rodiče, aby si naše světlušky a vlčata vyzvedli.
Výprava to byla krátká, ale dost intenzivní, i co se nachozených kilometrů týče. Naštěstí nám ale přálo počasí a tak jsme si výpravu mohly užít a snad jsme si ji i všechny užily.
Štěpánka Vybíralová – vedoucí světlušek
