Klubíčko
5.-7.7.2013
 |
| jeskyně |
Letošní letní střediskový tábor se nepořádal a dětské oddíly si jako náhradu zvolili táborovou výpravu na kemp v Betlému u Teplé. A pár nás, klubíčkářů, se rozhodlo je navštívit a tak jsme v pátek odpoledne vyrazili do této oblasti plné chatek a stanů kempařů.
Před setměním se nás přivítalo s táborníky pět – Tučňák, Bujo, Vazy, Hup a Radka. Všichni jsme také byli náležitě připraveni na večerní opékací oheň a z kapes nám cestou k němu čouhaly rozličné druhy uzenin. Po mastné mňamce jsme si zazpívali pár písniček a poté, co jsme dali dobrou noc dětem jsme si sedli pod lampu na půlnoční piknik při partičce pokeru.
 |
| i čas na zábavu byl |
Ráno jsme se zúčastnili krátkého nástupu, rozloučili se z Hupem a Radkou, a poté vyrazili spolu s táborníky na výpravu za krásami Mariánských Lázní. Po patnáctikilometrovém putování jsme se ponořili do minisvěta památek ČR v parku Boheminium. Nechali jsme se ošplouchnout místními prameny a světoznámou zpívající fontánou, kde jsme přibrali Padáka a nasytili se v útulné pizzerii. Cestu zpět jsme absolvovali v zeleném žihadle našeho nového společníka.
Před spaním jsme si ještě zahráli improvizovaný kroket za pomocí sekyrky, tenisáků, opékacích vidlic a stanových kolíků. Po dramatické koncovce jsme pogratulovali Padákovi k vítězství a zároveň jsme ho vyprovodili na jeho cestě domů.
Po rušné noci způsobené kempaři při místním koncertě country kapely jsme vstali do krásného slunečného dne a po krátkém rozloučení jsme vyjeli na výlet, který byl zároveň i cestou domů.
 |
| počasí se opravdu povedlo |
Naší zastávkou se stala nedaleká zřícenina hradu Michalštejn. Nechajíce auto u silnice, jsme za pomoci místního dobráka přešli lávku u brodu místního potoka a po necelém druhém kilometru jsme se občerstvili a doplnili zásoby pitiva u pramenu Čiperka. To byla na naší cestě poslední výspa civilizace. Vyhrnuli jsme si ponožky a ponořili se do divoké džungle kopřiv, bodláků, bolševníků a bažin. Chvílemi jsme si připadali jako nějací dobrodruzi v amazonském pralese, to když jsme museli bosýma nohama brodit široký potok lemovaný divokou flórou, nebo si prosekávat a prošlapávat cestu dravými rostlinami. Těsně pod vrcholem jsme narazili na nečekané, o to však krásnější místo – skalkami olemovaný plácek, ze kterého se dalo vstoupit do široké převislé jeskyně. Řádně jsme místo prozkoumali a konečně vystoupali na Michalštejn, respektive na jeho zarostlé rozpadlé kamenné zdi. Jinudy zvolená cesta dolů již byla kratší i rychlejší a tak jsme zanedlouho nasedli do auta a pospíchali domů za osvěžující sprchou…