Máme 2. května a vlčata se opět chystají na dobrodružnou výpravu, tentokrát do Bochova kde máme k dispozici krásný srub ještě v krásnějším okolí. Je to pro nás všechny velká událost, protože je to první vlčácká výprava, na kterou jede celý oddíl, tentokrát doplněn o Běhyho s Pájou. Vyrážíme po půl šesté z autobusového nádraží v Habartově, pro špatné spoje jedeme auty. Cesta tím pádem utekla velmi rychle a přijeli jsme přímo na místo. První překážkou ovšem byla vysoká voda a tudíž zaplavený můstek ke srubu. Ovšem Běhy je šikovný chlap a tak po prozkoumání můstku přejel oběma auty na druhou stranu. Tudíž jsme si mohli v klidu vybalit a vlčata mohla jít na první průzkum blízkého okolí. Ovšem Běhy je brzy zaměstnal přípravou dřeva na topení. Maminky všem připravili výbornou večeři, kterou jsme si dávali již ve svitu svíček uvnitř srubu, bylo teplíčko o které, jsme se starali s Pájou. Po večeři a hygieně, nám Běhy přečetl další kapitolu s Petra Pana a jako bonus přidal pár písní. Po desáté hodině již všichni spokojeně oddychovali ve svých spacácích.
Sobotní ráno bylo pro mě kruté, kluci odpočatí z velkého volna, které měli díky svátku, vstávali již v půl šesté ráno! Zuby nehty jsme se je snažili relativně udržet v klidu, ale v 6:10 už jsem musela vstát a jít připravovat snídani. Než se ohřála voda na čaj, kluci vykonali hygieny a po té jsme si všichni společně zacvičili. Každý měl vymyslet jeden cvik, ovšem Marcela nic nenapadlo, a tak Běhy vymyslel tzv. žabáky. Ne moc příjemný cvik po ránu. Všichni jsme se náramně protáhli a celý natěšení jsme zasedli ke stolu. K snídani byla bábovka a čajík. Po snídani, proběhl menší úklid, aby se našli zatoulané věci, připravili jsme se na celodenní výpravu. Vycházíme směr Bochov, kde si ve zdejší restauraci musíme vyzvednout klíč k věži, která jediná zbyla na zřícenině hradu Hartenštejn. Vzhledem k tomu, že jsme díky rannímu vstávání vyrazili dřív, než bylo v plánu. Mají vlčata rozchod na náměstí, kde můžou navštívit zdejší obchod. Většina z nich si kupuje chipsy, tím utrácejí veškeré kapesné, co dostali. Jediný kdo, šetří je Roman. Po té už se vydáváme s klíčem na zříceninu.
Cesta vede krásnou loukou plnou velikých krav a telátek. Než dojdeme na zříceninu, po cestě se zastavujeme u pomníku, věnovaný obětem 1. světové válce. Zdržujeme se jen chvilku, protože je právě čas oběda, který mám naplánovaný právě na zřícenině, protože je tam povoleno rozdělávat ohniště. Od pomníku je to kousek, a tak se za chvíli kocháme krásným výhledem do všech stran z nově zrekonstruované věže. Kluci prozkoumávají okolí a Pája, Běhy a já jdeme na dříví, abychom co nejdříve rozdělali oheň a všichni si mohli opéci buřtíky. Oběd byl výborný, ale trochu to kazilo chladnější počasí. Pro zahřátí si vlčata s Pájou zahráli pár her na schovávanou. Nechtělo se nám pryč, ale zima byla větší. Po cestě zpět, při vracení klíčů od věže, jsme si v restauraci objednali každý čaj na zahřátí. Nebyl moc dobrý, ale zahřáli jsme se. Cestou do srubu jsme se chtěli zastavit u napůl rozpadlého kostela uprostřed louky, ale díky stále vysoké vodě jsme se neměli jak přebrodit přes potok. Proto jdeme rovnou domů. Tam opět vlčata s Běhym připravuji dřevo, tentokrát do zásoby. Tahají se klády z lesa a Běhy je řeže motorovou pilou. Kluci se ho učí i štípat. Mezi tím mi Pája pomáhá s večeří. Dnes budeme mít dobráku, naložené kuřecí maso a opečené brambůrky, vše dělané na grilu. Večeře se povedla. Všichni si naplnili bříška, aby zvládli náročné zakončení dne. Kterým je bobřík odvahy, ale než se vyjde, mají kluci napsat na lampión štěstí přání. Každý za sebe, po návratu zpět si ho společně vypustíme.
Po hygieně, přípravě skleniček se svíčkou se, se mnou vlčata vydávají po cestě, kde začíná úsek pro plnění bobříka. Díky šeru je cesta delší, než se zdá, ale nikdo se zatím nebojí a tak jdeme v klidu a v pohodě. Najednou docházíme k rozcestí, kde začínají plápolat ve sklenici svíčky. Po domluvě budou kluci vyrážet po dvou minutách takto Ráďa, Roman, Péťa, Rostík a jako poslední, podle mě nejřečnější jde Marcel. Všichni to zvládli na jedničku. Na konci se měl každý podepsat pro potvrzení, že splnili bobříka, vždy při té příležitosti je Pája bez varování fotila. I já jsem si musela projít trasu, abych se připojila k ostatním. A musím uznat, že to nebylo příjemné. Zpátky do srubu se vrací celé osazenstvo výpravy vč. Běhyho, který každého došlého vlka ukryl, aby ho ti další neviděli. Po návratu si všichni zalezli do spacáku a Běhy tentokrát četl pověst o pasáčku ovcí a bílé paní. Po dlouhém dni všichni unavení usínají.Jak to brzy začalo, tak to později končí. Dnes kluci vydrželi do půl osmé, krásný to čas. Připravuji snídani, ostatní vykonávají hygienu, abychom se opět mohli sejít v altánu na ranní rozcvičku. Po snídani, vyrážíme na průzkum kostela, který jsme chtěli navštívit včera. Dnes nám přeje počasí, je krásné slunné dopoledne, jasné modré nebe. Jdeme přes louku plnou pampelišek, kde si Pája uvila věneček. Okolí kostela je ideální pro hru na vlajku. Hlídači Pája, Běhy a já ukrýváme vlajku a vlčata mají za úkol nejen najít, ale i uloupit a dostat ji do svého teritoria. Po dlouhé námaze, se jim to povedlo, i když za oběť padli Roman a Péťa. Po cestě zpět kluci dostali svého hnědého bobříka odvahy. Když jsme se vrátili do srubu, začala ne moc oblíbená věc, balení. Kupodivu to bylo rychlé a bezbolestné. Po svačince se Běhy vydal s motorovou pilou k ohništi a kluci nosili nařezané dřevo do dřevníku. Společně s Pájou jsme se postarali o úklid celého srubu, aby to bylo čisto, pro další návštěvníky. K obědu nám Běhy opékal sekanou, byla to dobrota. Po obědě už zbyl čas jen na dokončení balení, naskládání věcí do aut a finálního úklidu. I tak opět vyrážíme se zpožděním směr domov. Na autobusovém nádraží již čekají rodiče. Při loučení se domlouváme na čtvrteční akci, Hejbni kostrou, která proběhne u Kynšperských skautů, až na Péťu, zatím všichni potvrdili účast. A tak se již teď těšíme na další akci, kterou spolu podnikneme.
Chtěla bych tímto poděkovat bratru Běhymu, který nás vyvezl na tak krásné místo, kde jsme společně zažili spousty krásných zážitků.
Králíček