 |
| Čekáme na autobus |
Čtvrtek, pátek, měly děti prázdniny, a tak jsme se rozhodly, že jim je trochu zpestříme.Ve čtvrtek odpoledne jsme měli sraz na obvyklém místě, ale místo batůžku s malou svačinkou, jsme měli batohy, spacáky a oblečení. Došli jsme na středisko, kde jsme si zahráli velkou a náročnou noční hru. Všechny děti ve skupinkách plnily fyzické úkoly. V domnění, že z té hry budou unaveni, jsme se rozdělili a chystali se spát. Ale jak už to bývá, děti mívají nejvíc energie večer. Veverkám jsem četla pohádky, které si samy vybraly a mohly pomalu usnou, ale kluci?! Veve měla spousty práce se zlobidly, kteří ještě nemohli usnout. Všichni se však těšili na výlet do Plzně.
Ráno jsme jsme se vydali na autobusovou zastávku. Po chvilce čekání se blížil autobus – malý…pan řidič skrze průhledné dveře kroutil rukou, že nás nevezme, avšak my se nedali. Krátký,ale dostatečně přesvědčivý rozhovor s řidičem, a už jsme byli v autobuse. V Sokolově jsme přestoupili do „žlutého“ jak děti s oblibou říkají, a dojeli jsme do Karlových Varů, odkud nám zanedlouho jel spoj do Plzně.
V Plzni jsme spěchali do Muzea strašidel, kde už na nás čekala paní průvodkyně. Vedla nás celým muzeem a vyprávěla pověsti, které se tradují o místních strašidlech. Poté, si děti měly najít ukrytý poklad ve formě lízátka a strašidelného pexesa. Ještě jsme se v Muzeu zdrželi, neboť si tam děti mohly hrát a znovu probádat sklepení s ukrytými strašidly.
Cestou do Mcdonaldu, jsme se zastavili u věže, u studny a u andělíčka, který plní štěstí, tak jak nám vyprávěla paní z Muzea. V McDonaldu si děti daly dětské menu s hračkou a znovu si mohly hrát v koutku pro děti. Lítaly, přelézaly a cvičily. V půl páté jsme už museli vyrazit k autobusovému nádraží, protože o půl šesté jsme už byli na cestě zpátky rovnou do Sokolova, kde jsme přestoupili a unavení usínali. Po dvacáté hodině jsme dorazili do Habartova, kde si rodiče převzali unavené,ale určitě spokojené děti. Výlet se nám vydařil a těšíme se na další.