VVV – světlušky

Letošní Velikonoce jsme se Světluškami strávili v jedné klubovně místních skautů v Domažlicích. Byla to vlastně bývalá škola, tak jsme se tak trošku všichni vrátili do dětských let. Přijeli jsme v pátek v počtu 15 lidiček. 11 dětí a 4 dospělí, to vše za oddíl Světlušek.
Dohromady nás ale bylo mnohem, mnohem víc. Asi 40 účastníků.

V sobotu jsme měli naplánovanou společnou výpravu s ostatními oddíly. Udělali jsme si výlet na památních J.S. Koziny. Trasa byla těžká a tím nemyslím nějak extrémně náročný terén, ale to počasí … z města až skoro k památníku jsme mokly a mokly. Výletníci v pláštěnkách.
U památníku nás čekalo pěkné překvapení. Měli tam krásné prolejzačky pro nejmenší a úžasnou dutou sochu chodského psa vysokou asi 3 metry. Taková malá česká sfinga.
Děti se jí nemohly nabažit. Po pár fotografiích jsme vyrazili dál směr Babylon.
Tady se mladší a starší rozdělili a každý šel jinou cestou. Prckové se po 10 km pochodu svezli vlakem do Domažlic a velcí kabrňáci dorazili pěšky. V nohou měli skoro 20 kilometrů.
Světlušky a vlčata šli na večeři do místní Restaurace Maštal. Moc se jim tam líbilo a i chutnalo. První večeři jsme měli špagety. V neděli jsme si tam pochutnali na řízku s bramborovou kaší a zakončovali jsme smaženým sýrem s hranolkami.
V neděli si pindrušky udělaly vlastní výlet a to za nedalekými mohylami. Čekali jsme, že objevíme pradávné artefakty, ale bohužel. Aspoň jsme se prošli a zjistili, že po poli se opravdu špatně chodí. Jen tak tak jsme to stihli na oběd.
Odpolední program se líbil hlavně těm nejmenším. Zašli jsme si do bazénu.
Dětský koutek měli nově rekonstruovaný a moc krásný. Jediné, co nás potkalo byl Vendulky uštípnutý zoubek. To je tak, když jedete na klouzačce hned za sebou.
Vedle bazénu jsme objevili úžasné dětské hřiště. Skoro jsme odtamtud děti nemohly dostat.
A už tu bylo pondělí. A šupačka. Myslím, že nikdo letos neuschnul a ani jelita si nikdo neodnesl. Když možná kluci ano. Protože byl přestupný rok, my holky jsme si užily to, že jsme si pomlázky chvilku podržely i my. 
A Zajíček i nechal všem nadílku. Tedy těm, kteří si jí našli.
Méďová