Celý článek je psán z pohledu Fénixe, jak jsme výpravu prožívali my :).
Letos jsem měla poprvé možnost zúčastnit se celé VVV, od začátku až do konce, a tak jsem se náležitě radovala už týden dopředu :).
A asi už je všem jasné, že já píšu hodně obsáhlé články, takže se máte na co těšit ;).
Pátek 6.4.
Sraz na autobusovém nádraží v Habartově byl v 17.00 a byla nádhera sledovat kluky, jak si hrdě nesou pomlázky na pondělní koledu.
Vedoucí zběsile lítali okolo svých dětí, počítali, zda mají všechny, kontrolovali údaje, vybírali peníze, kartičky, prostě klasický blázinec před odjezdem. Řidič, skauti a naši kluci plnili zavazadlové prostory krosnami, karimatkami a všelijakými vymoženostmi, které jsme nutně potřebovali.
Cesta autobusem byla dlouhá, ale všichni se bavili, smáli, jedli svačiny a užívali si to. Při příjezdu do Domažlic se k řidiči dostavil Tučko a společně s řidičem, mapou a Bájou jsme všichni bezpečně dojeli do cílové destinace, kde si nás vyzvedla zástupkyně domažlických skautů a odvedla nás do našeho nového domova.
Ubytování se samozřejmě neobešlo bez komplikací a všelijakých přesunů oddílů z jednoho místa na druhé, až se nakonec vše vyřešilo :).
Vzhledem k tomu, že jsme dorazili do Domažlic okolo sedmé a než jsme se všichni vybalili, bylo pomalu devět, a tak se z plánovaných krátkých výletů vydal na průzkum okolí jen my, Fénix. Šli jsme najít cestu do Kauflandu, abychom ráno nebloudili. A tak se nám to místo rána povedlo teď večer :D. A to nás prosím vedl Harry, protože si byl 100% jistý, že ví, kde Kaufland je ;). A tak jsme pomalu vyšli z Domažlic :D. Nakonec jsme vytáhli mapu a Kaufland jsme našli bez potíží :D. Poté jsme se šli projít na náměstí, které za tmy krásně svítilo a podobalo se tomu loketskému (jsme usoudili s Bájou :D).
Když jsme se vrátili, bylo pomalu 11 hodin večer, takže jsme si připravili spací prostory, do kterých jsme teda ale rozhodně okamžitě nezalezli. Do postelí jsme se dostali až po jedné hodině ranní po velkém turnaji v Prší. Člověk by nevěřil, jak se dá u tak jednoduché hry zasmát :D.
Spát, jakože fakt opravdu spát, se šlo asi až tak okolo druhé ;). A co si budem povídat, některým se ani to nepovedlo, a tak jsme s Dejvidem v pět ráno šli vyzvednout naše opozdilce Klixe, Hanze a Majorku.
Sobota 7.4.
Ráno raníčko, oddíly se probudili okolo půl osmé a začalo se pomalu snídat. Vlčata a skauti ve fénixácké místnosti, světlušky a skautky u vedoucích.
V půl desáté jsme všichni byli sbalení a vyrazili jsme směr Babylon. Cestou se hráli dvě hry, kdy jedna se vůbec nechytla (vyprávění pohádky, formou tiché pošty), za to ta druhá byla hotová pecka. A to nám k radosti stačili dva kolíčky. Obzvlášť my, Fénix, jsme se do hry pustili s obrovskou vervou a vymýšleli jsme nejrůznější taktiky, jak někomu kolíček připnout, aniž by si toho dotyčný všiml.
Počasí nám opravdu nepřálo, ani jsme nevylezli z Domažlic a mohli jsme vytahovat pláštěnky. Naštěstí to nebyl obrovský „slejvák“, jenom takové mrholení. A pořádně studený vítr. Bujonka se s malou Eliškou a Tučkem odpojili ani ne po hodině, vzhledem k nepřízni počasí.
Cesta a cílová destinace byla jasná a oddíláci se nejednou radili, ve kterém městě výpravu se svým oddílem zastaví a nasednou na vlak/bus zpět do Domažlic. Nakonec ale i ti nejmenší do Babylonu dorazili.
Zde se výprava rozdělila. My, skauti a skautky jsme si zašli do restaurace na polévku, abychom načerpali síly na zpáteční cestu jak v teplé místnosti, tak teplem v žaludku :).
Zpáteční cesta probíhala v klidu, měli jsme moře času a zjistili jsme, že zdoláváme velké úseky za opravdu krátký čas. Původní návrat okolo šesté jsme stáhli na půl pátou :).
V půl sedmé přišlo na řadu vysvětlení hry, kterou jsem si připravila v rámci zpestření večeře. Každý si vylosoval jméno někoho z oddílu, které si poté připl na triko a celý večer musel být oslovován tímto jménem a samozřejmě na něj slyšet. Neuvěřitelná sranda :D. Obzvlášť, když jsme si jako trest vymysleli podlízání stolu :D. A to si pište, že na táboře tomu věnujeme celý jeden den :D.
A proč že jsme vyrazili na večeři? Středisko nás, jako odměnu za připravení letošního plesu, pozvalo na večeři. Na internetu jsme objevili mexickou restauraci a tak jsme neváhali a zarezervovali si soukromý salónek.
Večeře byla neskutečně výborná, každý si svou zvolenou mexickou specialitu pochvaloval. Parádně jsme se celý večer bavili a samozřejmě k tomu dopomáhala probíhající hra se jmény ;).
Ve 23. hod ještě proběhla porada vedoucích o lanovém světě a hlavně o nedělní večerní hře, kterou Bujonka připravila pro skauty a skautky a při které my jsme vypomáhali.
Neděle 8.4.
Neděle byla spíše odpočinková. Vstávali jsme asi až v devět hodin, zajeli pro čerstvé rohlíky a nasnídali se. Plán byl, že dopoledne projdeme Domažlice, ale kluci se zasekli u notebooků a tak jsme vyrazily jenom já, Bája a Majorka.
Dnešní oběd jsme vařili, protože všechny ostatní oddíly buď jedli mimo nebo měli studený oběd. Klix připravil za pomoci holek výbornou čínu. A na to, že já skoro vůbec nejím zeleninu, jsem chlebem svůj ešus pomalu umyla :D.
Polední klid jsme strávili pomalu hodinovou bitvou, kdy jsme po sobě házeli polštáře, pantofle, prázdné petky a všechno, co bylo po ruce…brzy se tu možná objeví video, protože to se prostě nedá popsat :D.
V půl čtvrté jsme společně se skautama a vlčákama vyrazili do bazénu, aby se děti trošku vyblbli. Vyskytl se trošku menší problém s plavkama, takže Klix, Hanz a Tik pouze kontrolovali všechny na břehu. Já jsem s Majorkou zalezla spolu s vlčákama do bazénu pro neplavce, kde se teda nejenom ty děti pořádně vyřádili. Dejvid s Bublinou a Klixem pak vlčáky kontrolovali v šatnách a všichni jsme krásně voňaví a čistí dorazili okolo šesté domů.
Skauti si k večeři dělali chleby ve vajíčku a byli tak hodní, že usmažili pár krajíců i pro nás, a tak jsme se šli nadlábnout taky.
Večer jsme potom společně s Bujonkou a Tučkem dořešili poslední detaily hry a už jsme jenom čekali, až malí prckové usnou.
Hra začala okolo půlnoci. Nejsem si jistá, jestli to popíšu úplně správně, ale vesměs šlo o to, že skauti a skautky vyrazili na exkurzy do jaderných bunkrů a zrovna si vybrali tak špatnou dobu, že jeden reaktor vybuchl. Byli zavření v naší místnosti, nemohli si rozsvítit, protože by se jim zkrátil přísun kyslíku a tak museli postupně společně pracovat, aby se zachránili.
My všichni jsme se shodli, že bychom si strašně rádi tuhle hru zahráli, protože už jenom při těch přípravách jsme z ní byli naprosto nadšení.
Pondělí 9.4.
A je tu poslední den. Den ve znamení úklidů, balení a hlavně pomlázky. V 11 hodin se celé středisko seběhlo před barák. Holky se rozprchly po zahradě a po chvíli za nimi vyrazili kluci. To bylo řevu :D.
Ale vzhledem k tomu, že je přestupný rok, přišla na řadu i jiná tradice, a ta se nám, holkám opravdu líbila ;). Na přestupný rok se totiž můžou vyšupat i kluci :). Ale ti to naštěstí vzali sportovně a dívčí uličkou v klidu prošli. Očividně totiž holky neumí pořádně šlehat. No jo…nemáme v tom takovou praxi, že jo :D.
Autobus nás vyzvedl na stejném místě a jak jsme s holkama předpovídaly, zpáteční cesta utekla ve vteřině a spousta dětí i odpadla únavou. Vedoucí na tom ale byli docela podobně :D.
Zhodnocení VVV?
Byla to moje první velikonoční a byla jsem nadšená. Děti samozřejmě zlobili, ale to už tak stává. Tahle výprava mě totiž akorát neskutečně navnadila na tábor a už aby byl červenec :).
Všechny mé fotky ke shlédnutí ZDE :).
– Veju