 |
| oddíl vlčat se svojí vedoucí |
S rodiči jsme se rozloučili v devět hodin 26.2., přímo v půlce jarních prázdnin, kdy jsem vyrazili směr
Sokolov a poté Horní Slavkov, kde budeme ubytováni ve zdejším DDM. Sešlo se nás po málu, ale určitě i tak zažijeme spousty legrace a dobrodružství. První výletníci jsou Fanda, Marcel a Rostík. Ráďa za námi přijede večer. A s Máriem se uvidíme na místě, protože byl vyslán s jídlem a drobnostmi pro vlčata napřed.
Po příjezdu do Slavkova jsem se vydali směr DDM, přivítala nás paní ředitelka a ukázala nám, kde budeme spát, jíst a hrát si stolní tenis. Pak už jsme se šli ubytovat sami. Vybalili jsme si vše důležité včetně oběda, kterým jsme se posílili, než jsme vyrazili za poznáním Horního Slavkova.
Jako první jsme vyrazili směr kostel sv. Jiří, poté muzeum, kde jsme potkali bývalého skauta ze Slavkova. Byl ochotný a ukázal nám i věci ještě nepřístupné a některé dokonce nikdy přístupné veřejnosti nebudou. Bylo to poučné a dozvěděli jsme se spousty nových věcí. Ovšem nejvíc se nám líbilo, když nám ukazoval, jakým způsobem fungují hodiny se zvonem. Z muzea jsme se vydali na šibeniční vrch po žluté stezce. Tam jsme se pokochali okolím, dali jsme si svačinu a vyrazili směr domov.
Doma se vlčata vrhla na deskové hry, kterých tam bylo opravdu spousta. K večeři byli špagety po milánsku. Po večeři zvítězil jednoznačně stolní fotbálek, který byl také k dispozici. Před desátou hodinou měli všichni povinnou hygienu, pak všichni zalezli do svých spacáků a já jim přečetla další napínavou kapitolu o Petru Panovi.
 |
| cesta do Krásna |
Druhý den ráno jsme vstali brzy, protože jsme měli nabitý den. Po snídani dorazil očekávaný Ráďa a mohli
jsme vyrazit směr Krásno. Ještě před tím jsme si zabalili svačinu a oběd – buřtíky. Po doporučení od zdejšího skauta Zajíce, jsme vyrazili po jeho navigaci směr krásenská rozhledna.
 |
| bez buřtů by to nešlo |
Šli jsme přes pole hned vedle věznice, na které se pásly srny. Byli jsme celkem potichu, ale i tak před námi utekli. V půli cesty, po svačině, jsme si vyzkoušeli jít jako dvojčata. Nejlépe to šlo Marcelovi s Fandou, Ráďa s Rostíkem dokonce skončili i na zemi, ale o to byla větší zábava. Ani jsme se nenadáli a už jsme míjeli značku Krásno. Prošli jsme rovnou na rozhlednu, protože kluci byli unavení a hladoví. Hned po příchodu
 |
| cesta z krásenské rozhledny |
Mário rozdělal oheň a ostatní si začali připravovat buřty. Všem moc chutnalo, pro některé to byl první buřtík, proto si ho náramně vychutnali. Oběd se vydařil a tak jsme se mohli jít pokochat okolím na rozhlednu. Byl krásný výhled. Ne všichni byli z té výšky nadšeni a tak rychle pádili zase zpět na zem. Dole jsme si
ještě zahráli hru na dobývání rozhledny a potom už jsme vyrazili směr Horní Slavkov.
 |
| s Máriem na vrcholku rozhledny |
Doma si hned kluci v čele s Máriem dali sprchu a já mezitím připravila večeři v podobě obalovaného chleba se zeleninou a hořčicí s kečupem. Kupodivu všichni se jako první vrhli na mrkvičku. Nevím jestli je to tím, že mají za vedoucí Králíčka. Po večeři měli kluci volno, i tak si opět vybrali známé želvičky a stolní fotbálek. Večer po hygieně jsme si zase přečetli Petra Pana a šli spinkat.
Třetí den ráno jsme si mohli trochu přispat, protože dnešní plán zněl jasně – vyrážíme autobusem do Bečova nad Teplou a tam prozkoumáme vše, co budeme moci.
 |
| čekání na autobus |
A tak jsme se po příjezdu vydali na náměstí, kde se nachází muzeum hraček a motocyklu. Pán, který ho má na starosti, nám po domluvě slíbil extra prohlídku. Kluky nejvíc nadchlo druhé patro, kde se nacházely samé motorky a pár historických kol. Kluci byli tak nadšení, že každému povolil se na jiné motorce vyfotit.
Rozloučili jsme se a vyrazili na šibeniční vrch, po kterém už zbylo jen obvodové zdivo. Ale to nám nevadilo, protože okolí se nacházelo na vršku nad Bečovem uprostřed lesa. Ideální místo kde si zahrát známou hru na vlajku, kterou jsme si společně zahráli po svačině.
Dál naše cesta vedla zpět na náměstí, ze kterého jsme se chtěli vydat do Bečovské botanické zahrady, ale náhodou jsme zjistili, že probíhá za půl hodinky prohlídkový okruh na hradě Bečov Relikvie sv. Moura a to jsme si nemohli nechat ujít. Dali jsme si oběd a šli na to. Byl to okouzlující zážitek, na který budeme vzpomínat hodně dlouho. Všechna vlčata za vzorné chování dostala od paní průvodkyně šlechtický titul. Plní zážitků jsme se vydali do botanické zahrady.
Podél říčky Teplá jsme prošli, až do zahrady, kde bylo moc krásně. Nachází se tu mnoho vzácných stromů, keřů a rostlin, ovšem některé díky ročnímu období nebylo možné vidět, proto bychom se rádi vrátili, možná i s pomocnou rukou s udržováním některých chodníčků a tras. Každopádně při procházení zahrady si kluci hráli na stopaře. Měli za úkol nás celou cestu sledovat, ale tak abychom o nich nic nevěděli. Nápomocný jim byl Rostík, který šel s námi a radil jim, kam a kdy se schovat. Bylo to tam krásné, ale vzhledem k tomu, že byl čas na autobus, museli jsme se sbalit a vyrazit.
To jsme, ale nevěděli, že musíme nastupovat na vrchní zastávce. Tak jsme se ze všech sil rozběhli, směr druhá zastávka. Naštěstí, vše vyšlo a mi vyrazili směr domov.
Dnes jsme dorazili opravdu později než obvykle, ale to nebránilo volné chvíli pro vlčata, než jsem připravila k večeři pizzu a opět zeleninku. Dnešní noc byla poslední a tak si jí kluci náramně užívali. Také jsme se další kapitolou prozatím rozloučili s Petrem Panem a šli chrupkat.
 |
| posilnění před dalším putováním |
Poslední ráno jsme posnídali oblíbenou nuttelu s rohlíkem a k tomu kakao. Po snídani začal boj s vlastními batohy. Jak je možné, že se jim to tam nevejde, když to v něm přivezli?? No nakonec s pomocí síly a víry se vše zabalilo, uklidilo vše na svá místa, sbalila svačina a mohlo se vyrazit na poslední procházku.
To bychom nebyli skauti, kdybychom se nešli podívat na skautskou základnu. Mají to sice rozestavěné, ale spousty práce už hotové. Budou to mít jednou moc hezké. Dali jsme si tam svačinu a v lese si zahráli na babu. Mário nám chtěl ukázat pramen, ale asi se vypařil. Tak jsme se naposledy vydali do našeho náhradního domova, kde jsme poslední hodinku trávili stolním tenisem přímo v DDM.
 |
| celé složení jarní výpravy |
Nakonec jsme Máriovi do auta dali všechny naše věci, rozloučili se, vrátili klíčky a vyrazili směr autobusové nádraží.
Byl krásný slunný den a tak návrat domů byl úžasná a klidná tečka s celým naším výletem. V Sokolově na parkovišti už na nás čekali tatínkové, kteří si svá vlčata odvezli do svých domovů.
Byl to krásně prožitý čas, a proto doufáme, že to budeme moci příští rok zopakovat, třeba tu či jinde.
Králíček