 |
| klubíčkovský manšaft |
15. března se v Chodově konal jubilejní desátý ročník fotbalového turnaje, u čehož jsme samozřejmě
nesměli chybět. Vyrážíme tentokrát jen s jedním mužstvem, a sice tím starším. To je samozřejmě předmětem řady vtipů a narážek, zejména při rozcvičování, které leckoho vyčerpalo skoro jako samotný turnaj.
Překvapeně zjišťujeme, že účast je tentokrát poměrně hojná – dorazilo celkem sedm týmů, mezi nimi i Cheb, který nám (již několikrát) sebral trofej pro vítěze. A právě s Chebem hrajeme hned první zápas. Vedení 2:0 je příjemné, ale pak nám začíná docházet, že bychom mohli vyhrát, a inkasujeme uklidňující dva góly, které znamenají remízu.
 |
| Bujonka a Běhy jsou připraveni |
Vzápětí nás čeká další favorit – domácí Chodov. Jeden gól na body nestačí, prohráváme 1:2 a dochází nám, že titul se do Habartova letos asi nevrátí. Chuť si alespoň spravujeme výhrou nad Sokolovem (3:1).
 |
| porada před dalším zápasem |
Šance žije jen do dalšího zápasu – v něm opět podléháme 1:2, tentokrát chodovským hasičům (staršímu výběru). Nejsme horší, šancí je dost, ale nějak to letos není ono. I tak se ale „hecneme“ a s Nejdkem dlouho vedeme, což by mohlo znamenat i výhru… Pokud by pan rozhodčí nerozhodl, že se bude hrát o fous déle. V posledních vteřinách (odhadem tak po dvaceti minutách hry, místo deklarovaných patnácti) inkasujeme a je z toho remíza.
 |
| radujeme se z každého gólu |
V rozloučení s turnajem deklasujeme mladší hasiče přibližně 8:1 (rozhodčí se přiznal, že výsledek nepočítal, což nás ani nepřekvapuje). Celkově to stačí na páté místo – vítězí Cheb, za ním jsou odstupy minimální. Drobnou útěchou nám může být to, že jsme jako jediní Cheb obrali o body.
 |
| sladká odměna |
Jaká byla sestava? V brance začal Datlík, toho ale odlákaly rodinné povinnosti a poslední zápasy tak odchytal Tik (do té doby hráč). V poli se představila zejména úderná ptačí letka Tučňák – Orel, zkušenost dodal Venca a tým doplnili Běhy, Pulec a Kecal. Fanouškovskou podporu obstarávají Králíček a Bujo, prvně jmenovaná si dokonce v jednom utkání i zahrála.
Celkově to – až na drobné detaily v podobě výsledků – byl povedený turnaj. Většina zápasů nabídla dramatickou zápletku, hala tradičně komfortní; stinnou stránkou a daní za hojnou účast byly snad jen delší prostoje, ve kterých naše klouby a svaly usnuly a dlouho se pak odmítaly probrat. Za rok se pokusíme skončit zase výš, a pokud to vyjde, zrealizuje se i podzimní turnaj u nás v Habartově.
– Pulda