Skautské středisko Dýmka Habartov oslavilo půlstoletí existence

Píše se rok 1969 a parta nadšenců se dohodne na založení skautského střediska. Útočištěm se jim stává nádherná hrázděná stavba v Úžlabí v Habartově. Skauti však fungují jen rok a následuje 20 let přežívání v ilegalitě. Přesto onen rok stačil položit základ k tomu, aby se roku 1989 skauti do města znovu vrátili.

Od onoho návratu uplynulo již třicet svobodných let, během nichž zažilo středisko Dýmka Habartov období, kdy vystoupalo na výsluní, ale i ta, která se do kronik zlatým písmem nezapíší. Ale to je naprosto přirozené a navzdory všemu junáci jsou stále součástí života v Habartově, který je na jejich skautské stezce podporuje.

Padesát let trvání je tedy nejen důvodem k bilancování a vzpomínání, ale samozřejmě i k oslavám. Ty se uskutečnily na několika místech ve městě během celého dne v sobotu 15. června. Organizátorský tým jejich přípravám věnoval mnoho měsíců a nutno poznamenat, že to bylo znát. Všechny části, které oslavy měly, nabídly souhrn důstojných oficialit, krásných vzpomínek, pozitivních emocí, neformálních setkání, zamyšlení i dobré nálady.

V deset hodin dopoledne skauti nejprve zaplnili společenský sál MKS Habartov. Zde se za účasti starosty města Petra Janury a členů krajské rady Junáka a přátel z okolních středisek odehrál jeden z oficiálních bodů programu. Všechny přítomné přivítal nynější náčelník střediska Lukáš Cupal-Kecal, který spolu s bratrem Josefem Krejčím-Rančerem obstaral úvod a drobný exkurz do historie. Bylo velmi emotivní, že mezi hosty se ve vcelku hojném počtu objevili kromě současných skautů i ti, kteří pamatují samotné počátky skautingu v Habartově. Nechyběl dokonce ani Miky Kohout, který spolu s dalšími středisko zakládal a navíc je i autorem střediskového pokřiku. Hlavní náplní této části setkání bylo mimo jiné ocenit ty, kteří se svou službou zapsali do historie střediska či potažmo i skautingu republikového. 

Po asi dvou hodinách, které byly poněkud oficiálnější, které však již zároveň nabídly spoustu upřímných objetí a radostí ze shledání, se většina osazenstva přesunula do nedalekého Úžlabí, kde před 50 lety stávala tehdejší skautská hrázděná klubovna a kde to vlastně všechno začalo.

Menší část skautů se však nejprve ještě vydala na místní hřbitov, aby tam věnovala tichou vzpomínku těm, kteří svůj život s Dýmkou v minulosti propojili.

Všichni se pak znovu sešli na místě, kde před deseti lety byl vztyčen pamětní kámen na milovanou klubovnu. Ten od včerejšího dne doplňuje zasazená pamětní lípa a také rozměrná tabule, která slovem i obrazem mapuje milníky století historie skautingu a také oněch 50 let, kdy jsou součástí skautské rodiny i habartovští junáci.

Od patnácti hodin se vše ostatní již odehrávalo v areálu současné klubovny Dýmky. Ten díky několika brigádám vyhlížel jak ze škatulky a pyšnil se i několika novinkami, z nichž je třeba vyzdvihnout nový nápis ve štítu budovy či malovaný střediskový pokřik.

Posledním oficiálním aktem se okolo 16 hodiny stalo zapálení ohně, bez nějž by to prostě nebylo ono. Oslavy poté přešly na zcela neformální úroveň. Příchozí hosté si až do pozdních večerních hodin mohli volně posedět a popovídat či zavzpomínat u množství kronik a na závěr dne i zazpívat s kytarami u ohně.

Aleš Plevka

Zdroj: novinky.cz

Komentáře