Několik měsíců, možná jen jeden to byl, před daným termínem jsme se sešli na účastnicky skromné schůzce Klubíčka. Byl nadhozen termín tradiční akce s názvem místa konání – obce Vraný. Každý z účastnivších se schůze dostal po jednom úkolu. Já, jsem dostal na starosti vypilovat seznam Klubíčkářů a jejich přátel, ze kterých bychom sestavili mailovou konferenci našeho kmene. Kecal dostal na starosti propagaci akce Vraný a Veve měla přichystat materiály k výběru kmenových mikin.Nastal den odjezdu. Dle odpovědí oslovených jsme již dopředu věděli, že to bude dosti komorní akce. Byla tak komorní, že jsme se v kuchyňské komůrce vranského statku sešli pouze čtyři mušketýři. Jména jistě znáte z filmu či knihy… Eh, zas tak slavní tedy nejsme, snad vlastně ani tu mušketu a kord nenosíme. Zato však jsme vyzbrojeni vtipem a apetitem k jídlu i k akci. Honosíme se přezdívkami Tučňák, Kecal, Bujo, Veve.
Na akci samotné, která se konala od pátku do neděle jsme vtipem hýřili kde se dalo a apetit jídelní jsme řádně ukojili. Jen hlad po akci jsme ukojili jen zpola. Kácení a porcování rostlého kaštanu, výprava do světa obří houpačky a chaloupky na muří noze, návštěva ruiny mlýna a přilehlých skal, noční hra Ligreta a Dostihů a sázek a nedělní výlet na vyhlídku u Peruce nám byli potravou po budoucích vzpomínkách na tuto hezkou akci.
Kdo bude míti někdy to štěstí a navštíví krásný přibytek Kecalovo příbuzných ve Vraným, tak si muže v místním deníku přečíst čerstvé podrobnosti psané rukou Marušky – Bujo.Cesta domů proběhla bez zvláštností a my jsme opět vrátili do našeho standardního habartovského světa.