 |
| Účastníci TDV |
Trvalo dlouhých 23 let, než jsme se dočkali a naše výprava dorazila do námi vytouženého Kolína. Předcházelo tomu ovšem mnoho příprav, které letos padli na Králíčka a Běhyho. Zhostili jsme se toho na výtečnou a téměř nikdo si nemohl být do poslední chvíle jist cílem. Až na nádraží při odjezdu to všem vyzvonil Akela. Ten nakonec neodcestoval stejně jako Králíček s Aničkou, jen se námi přišli rozloučit. Jeli jsme ve složení Václav, Fanda, Starosta, Klausová, Mecháček, Zuzka, Mário, Edita a já.
Po odjezdu jsem všem postupně tři „luštěnky“, které většina zdárně vyluštila. Cesta uběhla v klidu i s mezipřistáním v Praze. V Kolíně jsme vystoupili v 19:34 hodin a před nádražím ve stánku jsme se rozhodli občerstvit. Výborní cizinci Uzbek a Turkmenec nás napojili i nakrmili a šli jsme hledat klubovnu, kde jsme měli nocovat. Tu jsme nakonec zdárně našli a ubytovali se. Při večerním posezení jsem všem nastínil, co se bude dít následující den.
Cílem bylo pamětihodnostmi protkané město Kutná Hora. Posezení se nijak zvlášť neprotahovalo a postupně jsme se odebírali ke spánku k načerpání sil na náročný sobotní program.
Ráno jsme vstávali lehce po sedmé hodině a po snídani a dalších jiných ranních činností jsme vyrazili na vlak. Z nádraží v Kutné Hoře to bylo asi půl hodiny cesty k prvním památkám. Nejdříve jsme se, ale rozhodli navštívit infocentrum a byla to dobrá volba. Ujala se nás velmi milá a ochotná paní, která nás informovala o všem důležitém, co musíme vidět, jak se tam dostat, co to bude stát atd… Slušně jsme poděkovali, dali milé paní za odměnu cancátko naší TDV a šli. Nejprve naše kroky zamířili do katedrály Nanebevzetí panny Marie. Jako jedni z mála jsme mohli shlédnout unikátní Sedlecké Monstrance v chrámové Pokladnici. Dozvěděli jsme se o vzniku Kutné Hory. Přesun do Kostnice byl krátký. Kdyby zde nebylo tolik návštěvníků, tak se nebojím říct, že bychom se všichni posadili na zadek. Byl to opravdu silný zážitek. Další na řadě byla Katedrála sv. Barbory, ale k té nás odvezl městský autobus, abychom ušetřili síly na odpoledne. Katedrála byla úchvatná, ale bylo již po poledni a naše žaludky se hlásily o svůj díl, neboť oči již byly nasyceny. Většina restaurací byla nacpaná k prasknutí, ale nakonec i naše bříška dostala své a my stihli další prohlídku. Tou byla návštěva Kutnohorského podzemí. Oblékli jsme na sebe kutny, dostali helmy a svítilny. Dvojice průvodců nás zavedli do podzemí po 180 schodech. Některá místa byla hodně nízká, jiná zase dosti úzká, přesto nikdo z nás neuvízl a všichni jsme se živí a zdraví vrátili zpět na povrch, ale už jen po 33
schodech. Kutnohorské podzemí je krásné a zajímavé. Potom jsme již vlakem odcestovali zpět do Kolína. Na řadě byla večeře v doporučené restauraci Vespa. Usadili jsme se ve stanu na terase a zjistili, že tento víkend probíhá Octoberfest. Obsluha ve stylových oblečcích nám nabídla něco k jídlu a pití. Byli jsme trochu vyvaleni, neboť nám nabídli tradiční bavorská jídla. I přesto jsme si pochutnali. Osvěženi a nasycení se naše kroky ubíraly do našeho prozatímního ubytování.
Ještě jsme před spaním probrali, co nás čeká zítra, a zhodnotili dnešní zážitky. Všichni byli nadšeni a do spacáku odcházeli s velkým očekáváním zítřejšího dne.
Probudili jsme se do krásného slunečného počasí. Chvíli po snídani přišla Kikina ( členka zdejšího přístavu), která nám půjčila klíče, ale od čeho to většina neměla tušení. Kousek nás doprovodila. Zbytek cesty jsme šli sami a loděnici snadno našli. Teprve zde byla odhalena dnešní činnost všem. Tím byl výlet na Sandberg, ovšem ne po souši, ale po vodě a ještě k tomu s vlastním pohonem. Zde jsem zjistil, že Zuzka neumí plavat a z větší vody má strach. Ten ovšem s naší pomocí překonala a rozhodla se, že popluje s námi. Vytáhli jsme tedy dvě pramice P550, vesty a pádla. Nalodění bylo pro všechny adrenalinovým zážitkem. Obzvlášť když kolem proplul motorový člun, který způsobil vlny jako na moři. Po krátkých potížích s kormidlem svou úlohu zvládl i Václav a naše cesta ubíhala rychle a klidně. Pískový lom řečený Sandberg nás přivítal klidnou vodou, zátočinami a ostrůvky. Jednu zátoku jsme si vybrali i my ke krátké přestávce. Co čert nechtěl, po přistání byli obě lodě, odděleny plotem. Vyrostlo zde, údajně na černo, mnoho chatiček. A ještě ke všemu si Václav s pomocí Mária namočil zadnici. Po pár minutách nás ještě nerudná paní upozornila, že jsme na soukromém pozemku a proto jsme se raději vydali na zpáteční cestu. I ta proběhla bez potíží a tak po vylodění a uklizení vypůjčeného materiálu jsme mohli doplnit vydanou energii. Po krátkém odpočinku jsme se museli přemístit o pár kilometrů dál, ale to již po svých. Cílem byla Kolínská řepařská drážka. Úzkokolejka krásně zrestaurovaná nás nadchla. Na odjez jsme museli ovšem chvíli počkat neboť bylo potřeba uhasit oheň vzniknuvši podél trati. Parní pohon je hold parní pohon. Nakonec jsme přeci jen vyjeli. Po pár kilometrech celý vlak přepadli kovbojové. Mohli jsme si pohladit koně, ale přeci jen nás to stálo pár drobných. Na konečné jsme se těšili na kávu, čaj apod. Zdejší stánek ve vyřazeném vagónu bohužel nedisponoval vodovodní přípojkou, a proto mnoho lidí odcházelo neukojeno. Nestíhali totiž dovážet vodu. Stejně neukojeni jsme byli i s řepánky (druh pečiva). Probíhali zde totiž Řepánkovi slavnosti, ale návštěvnost byla veliká a řepánků málo. Cestu zpět jsme již volili městským autobusem, kvůli únavě a hladu. Blížil se čas večeře. Po dlouhém hledání nám padl do oka hotel U rabína. Příjemné posezení. Po vydatné večeři a dodržení pitného režimu jsme krásně unaveni šli do klubovny. Ještě jsme chvíli poseděli, ale nakonec nás únava postupně zmohla a šli jsme do hajan.
Ráno už jen úklid a cesta domů. Ale i na tu budeme vzpomínat, protože do kteréhokoli vlaku jsme nastoupili, tak měl zpoždění. To se nakonec vyšplhalo na jeden a půl hodiny. Ale žádat slevu na jízdném jsme nechtěli, neboť i to by mohlo mít zpoždění. A to jsme nechtěli riskovat a kazit si vzpomínky na již 23. TDV. Kam pojedeme příští rok a kdo ji bude organizovat, zatím nevíme. To nám ovšem nebrání v tom, abychom se již teď na ni moc těšili.
TDV = Tajná Dospělácká Výprava
Běhy