Praha – Florenc – nástupiště 26 – autobus do Sokolova – Sokolov – autobus do Habartova – Habartov – skautská základna Dýmka.
Kromě Medy jsme se všichni nahlášení a s lodním lupenem nalodili a o půl páté vyrazili směr Sokolov. Cesta byla dlouhá, ale jelikož jsme všichni moc šikovní, krátili jsme si ji hrama a hříčkama, kvízem z Harryho Pottera a Jonyho recitací Moudrého klobouka.
Přestup v Sokolově byl hladký a výstup v Habartově taktéž. Na zastávce nás již čekala úžasná trojice místních skautů, kteří nás s důvěrou pustili do svého království a nechali nás tam celý víkend hospodařit. Hlavním stanem se nám stal domek s hřejícími kamny, matracemi a spoustou tématických artefaktů na stěnách.
Kupodivu nás po celý víkend nevyhledala žádná múza s prosbou o pomoc – totiž abychom zachránili další písničku. Z toho plyne, že múzy jsou empatické a chápou, že i hrdinové musí někdy odpočívat – a kdy jindy, než o Vánocích. Proto namísto strachu z Falešného Tóna jsme prožívali sváteční náladu, na které nic neubral ani chybějící sníh.
Po páteční večeři se z nás stala „malááá, milááá, kočička“, rozesmívající pouhým pohledem, nebo naopak čelící kamenné tváři. Usínalo se za zvuku kytary, na velikém letišti – ležišti z matrací, kde každý měl své jasně určené místo – které se však do rána zásadně změnilo, otočilo, obrátilo, přesunulo… Zkrátka ráno jsme se probudili každý úplně jinde, než jsme večer usínali 🙂
Sobotní den začal procházkou po okolí – jezero (správně zatopený lom či louže), focení a lovící medvěd. Následoval nákup v místním Tescu a dobrůtky ve vozíku se hromadili a hromadili :). A před návratem ještě šup na vyhlídku a pohled na zarůstající měsíční krajinu – povrchový lom, který nás dělil od Sokolova. Kupodivu to nebyl tak bezútěšný pohled, jak jsme si s Hrochem představovali.
Před chaloupkou nás již očekávala Ája se Světluškou. Jako správné tábornice si proti zimě rozdělaly oheň. Nás však lákal ten v kamnech a nějaká super zajímavá činnost. A tak se také stalo. Akční tým č.1 krájel vesele (s trochou slziček) cibuli a vařil k obědu rizoto, akční tým č.2 se pustil do přípravy cukroví – z piškotů, másla, kakaa a sojového suku, vznikala netradiční vosí hnízda a slepované piškoty. Po naplnění bříšek rizotem se akční tým č.1 a akční tým č.2 spojili do jediného týmu. Teď naplníme bříška ptáčkům – všechny ruce omatlávaly borové šišky směsí semínek v tuku (takový mastný krém s makovým peelingem). Tak vznikala přírodní krmítka, která venku v chladu krásně zatuhla. A to bylo znamení, že je čas vyrazit ozdobit stromeček v lese. Každý se chopil své semínkové dobroty a vykročil najít ten nejkrásnější stromek. Byl tam! Zazněly koledy a novoroční přání a každý zavěsil na větvičky krmítko… a teď jdeme zase vyrábět 🙂 tentokrát ozdoby na „stromeček“ – dvě větvičky, pod kterými se začaly kupit balíčky. A aby toho vyrábění nebylo málo, každý dostal ještě jablíčko a párátka a svíčku a rozinky a hřebíčky a vůbec spoustu sušeného ovoce a tak jsme měli na sváteční tabuli 10 krásných jablíčkových svícnů, po kterých zbyl ráno jen ohryzek 🙂
Kupodivu nás po celý víkend nevyhledala žádná múza s prosbou o pomoc – totiž abychom zachránili další písničku. Z toho plyne, že múzy jsou empatické a chápou, že i hrdinové musí někdy odpočívat – a kdy jindy, než o Vánocích. Proto namísto strachu z Falešného Tóna jsme prožívali sváteční náladu, na které nic neubral ani chybějící sníh.
Po páteční večeři se z nás stala „malááá, milááá, kočička“, rozesmívající pouhým pohledem, nebo naopak čelící kamenné tváři. Usínalo se za zvuku kytary, na velikém letišti – ležišti z matrací, kde každý měl své jasně určené místo – které se však do rána zásadně změnilo, otočilo, obrátilo, přesunulo… Zkrátka ráno jsme se probudili každý úplně jinde, než jsme večer usínali 🙂
Sobotní den začal procházkou po okolí – jezero (správně zatopený lom či louže), focení a lovící medvěd. Následoval nákup v místním Tescu a dobrůtky ve vozíku se hromadili a hromadili :). A před návratem ještě šup na vyhlídku a pohled na zarůstající měsíční krajinu – povrchový lom, který nás dělil od Sokolova. Kupodivu to nebyl tak bezútěšný pohled, jak jsme si s Hrochem představovali.
Před chaloupkou nás již očekávala Ája se Světluškou. Jako správné tábornice si proti zimě rozdělaly oheň. Nás však lákal ten v kamnech a nějaká super zajímavá činnost. A tak se také stalo. Akční tým č.1 krájel vesele (s trochou slziček) cibuli a vařil k obědu rizoto, akční tým č.2 se pustil do přípravy cukroví – z piškotů, másla, kakaa a sojového suku, vznikala netradiční vosí hnízda a slepované piškoty. Po naplnění bříšek rizotem se akční tým č.1 a akční tým č.2 spojili do jediného týmu. Teď naplníme bříška ptáčkům – všechny ruce omatlávaly borové šišky směsí semínek v tuku (takový mastný krém s makovým peelingem). Tak vznikala přírodní krmítka, která venku v chladu krásně zatuhla. A to bylo znamení, že je čas vyrazit ozdobit stromeček v lese. Každý se chopil své semínkové dobroty a vykročil najít ten nejkrásnější stromek. Byl tam! Zazněly koledy a novoroční přání a každý zavěsil na větvičky krmítko… a teď jdeme zase vyrábět 🙂 tentokrát ozdoby na „stromeček“ – dvě větvičky, pod kterými se začaly kupit balíčky. A aby toho vyrábění nebylo málo, každý dostal ještě jablíčko a párátka a svíčku a rozinky a hřebíčky a vůbec spoustu sušeného ovoce a tak jsme měli na sváteční tabuli 10 krásných jablíčkových svícnů, po kterých zbyl ráno jen ohryzek 🙂
Zasedli jsme ke slavnostní večeři. Na talíři se před námi objevil řízek, na místo bramborového salátu jen bramborová kaše (ale nevadí, chutnala nám moc 🙂 Příbory docinkaly a dárečky dál klidně ležely pod stromkem – lil se vosk. Co nás čeká příští rok? V podivných tvarech viděl každý něco jiného, většinou bylo slyšet: To je hadr na podlahu! Světluška měla Mozkomora s ocáskem, mě bylo dětmi souzeno děťátko, Hroch však tuto hypotézu ihned zavrhla a můj kousek vosku považovala za loď :). A ještě si hodíme botou. Ááááá.. hop! A zazněly koledy..
No konečně dárečky, prokládané hraním. A kdo vyhrál, může být Ježíšek s pěti dárkama. Hraní trvalo dlouho, dárečky se kupily kolem nás a všichni byli zvědaví, co se v nich ukrývá. Konečně nastalo veselé rozbalování. To bylo překvapení! Rybičky z vlašských ořechů, uzlovačky, prostě samá krása:) Po sdílení všech krásných darů nesměla chybět tradiční hra – pantomima přísloví. Každý měl možnost ukázat své herecké nadání a každý měl možnost si procvičit paměť a zavzpomínat, jak je to s tím voláním do lesa a lítáním třísek :). A než se večer překlopil v hlubokou noc, všichni usnuli.
Ráno balíme – snídaňo-oběd až když máme vše v batůžku a je co nejvíce uklizeno. A zatímco čekáme na vstřícné domácí, Světluška testuje sportovní zdatnost našich svěřenců. No není špatná, ale ještě by se dalo trénováním něco vylepšit 🙂
A krátce k cestě domů – v pohodě :). Hodinové čekání v Sokolově jsme si ukrátili žvýkáním pomerančů a vánočky a taky hrama herkama :). Ve správný čas jsme se nalodili do zpátečního autobusu. Pan řidič v autobuse do Prahy nám dokonce dovolil hrát na kytaru a zpívat. Znaveni však krásně prožitým víkendem jsme téměř všichni usnuli, a nechali tuto šanci nevyužitou.
No konečně dárečky, prokládané hraním. A kdo vyhrál, může být Ježíšek s pěti dárkama. Hraní trvalo dlouho, dárečky se kupily kolem nás a všichni byli zvědaví, co se v nich ukrývá. Konečně nastalo veselé rozbalování. To bylo překvapení! Rybičky z vlašských ořechů, uzlovačky, prostě samá krása:) Po sdílení všech krásných darů nesměla chybět tradiční hra – pantomima přísloví. Každý měl možnost ukázat své herecké nadání a každý měl možnost si procvičit paměť a zavzpomínat, jak je to s tím voláním do lesa a lítáním třísek :). A než se večer překlopil v hlubokou noc, všichni usnuli.
Ráno balíme – snídaňo-oběd až když máme vše v batůžku a je co nejvíce uklizeno. A zatímco čekáme na vstřícné domácí, Světluška testuje sportovní zdatnost našich svěřenců. No není špatná, ale ještě by se dalo trénováním něco vylepšit 🙂
A krátce k cestě domů – v pohodě :). Hodinové čekání v Sokolově jsme si ukrátili žvýkáním pomerančů a vánočky a taky hrama herkama :). Ve správný čas jsme se nalodili do zpátečního autobusu. Pan řidič v autobuse do Prahy nám dokonce dovolil hrát na kytaru a zpívat. Znaveni však krásně prožitým víkendem jsme téměř všichni usnuli, a nechali tuto šanci nevyužitou.
Foto zde