Zima udělala paseku
Letní junácký tábor je vždy vyvrcholením celého roku. I přes obtíže s personálním obsazením se i letos náš tábor uskuteční. Nicméně v mnoha ohledech extrémní zima zavinila to, že s přípravami jsme byli nuceni započít již takto brzy, což je o několik týdnů dříve než jiná léta.
Důvodem pro to se stala slovní i fotografická hlášení o stavu našeho tábořiště v Liboci. Nám tolik milá lokalita podél Libockého potoka asi 16 km vzdálená od Habartova, která byla svědkem nesčetných táborových dobrodružství, utržila působením zimních povětrnostních podmínek značné újmy na kráse.
Postižena byla nejen samotná příroda v podobě bezpočtu padlých a polámaných stromů, ale i některé naše táborové stavby a z nich ponejvíce konstrukce jídelny, a proto nás letos čeká táborových předvojů více než jindy.
Avšak nám se dařilo…
Ten první se uskutečnil tedy tuto sobotu 14. května a celkem se během něj zapojilo do práce 14 párů skautských rukou. Počasí nám navzdory předpovědi přálo, bylo slunečno a příjemně teplo, nikoliv však vedro n padnutí. Dalším významným pozitivem byl ten fakt, že se během celého dne neobjevily muchničky a také ostatního hmyzu bylo možné zaznamenat jen poskrovnu, a tak nás u práce nic neobtěžovalo.
Rozdělili jsme se na několik skupin.
Venca se Starostou se pustili do demolice a následné postupné opravy konstrukce. My ostatní jsme se vydali dohledat potřebnou tyčovinu, kterou jsme následně zbavili kůry. Poté jsme se věnovali likvidaci polomů a to pouze v bezprostřední blízkosti tábořiště, i tak jsme při tom strávili takřka celý den a ani zdaleka není vše hotovo.Dívky dostaly za úkol pálit na ohništi větve, ale bylo jich takové množství, že jsme se později rozhodli kupit je na hromady.
Připravené tyčoviny přibývalo a když se na výškové práce přidal ke skupině tesařů Tučňák, šla jim práce pěkně od ruky. My zatím vyčistili všechna strategická místa od větví a polomů bránících v průchodu a dřevo shromáždili na dřevišti. Následovala pauza na zasloužený oběd, kterému dominovaly buřty a táborská bašta (cibule, bavorské klobásy, sekaná, chalupářský guláš, buřty, brokolice, paprika, rajčata a další ingredience v jednom-prý to bylo dobré).
Po pauze jsme se jali snižovat strážní věž, neboť její stojny jevily známky hniloby. Bylo to chvílemi dobrodružné, věž se kymácela a praštěla, ale přežili jsme. V 17:30 bylo hotovo, konstrukce na jídelnu zářila novotou. Pořídil jsem ještě pár fotek a pak následovala malá adrenalinová tečka, kterou podstoupili dobrovolníci při přechodu přes potok po kymácející se kládě, a jelo se domů. Bude nás čekat ještě hodně práce (sekání trávy, příprava dřeva a návoz materiálu), ale tábor za to vše přeci stojí.
Aleš Plevka- Dr.Obeček