Dne 28.9.2013 jsme vyrazili na první vlčáckou výpravu pod mým vedení. Sraz jsme měli na středisku v 9:00 ráno. Na bříze jsme našli dopis adresovaný vlčatům. Psal nám Petr Pan.
Potřebuje od nás pomoc osvobodit jeho kamarády, vězní je totiž ukrutný kapitán na své lodi. S touto myšlenkou jsme se vydali na plánovanou výpravu směr les, ale již za vraty na nás čekalo překvapení ve formě pochodových značek. Vydali jsme se tedy podle nich.
Cesta vedla přes „ďůlky“ a tak jsme si zahráli na vlajku. V první kole vyhrál Ráďa, za odměnu mohl hlídat vlajku on. A jelikož se mu vedlo velmi dobře, našel všechny, co se pokoušeli získat vlajku.
Další značka nás vedla přímo do lesa. V jednom z hlubokých úseků lesa jsme našli značku určující, kde máme hledat dopis. Lion ho našel přímo za kmenem stromu. V dopise se psalo, že máme najít louku, která má ostrov z lesa a uprostřed ostrova neživou vodu. Nápomocny nám měli být zelené praporky. Když jsme vylezli z hlubokého lesa, rozdělili se kluci do skupin a měli vytvořit z lesních produktů všechny pochodové značky, co jsme probírali na schůzce. Všem to šlo dobře, jediný kdo jim to kazil byla Elina, která jim tahala klacky pryč. Ale nakonec to všichni zvládli, i když neměli všechny druhy.
Po té už jsme následovali praporky přímo k lesu, který byl uprostřed veliké louky. A opravdu uvnitř bylo vysychající jezero, neživá voda. A navíc jsme tam ještě našli vzkaz v lahvi. Ale vzhledem k tomu, že byl čas oběda, vyrazili jsme nejdřív uspokojit naše bříška, láhev jsme si nesli neotevřenou s sebou. Azyl jsme našli u mých rodičů na zahradě na Hrádku.
O oheň se spolu se mnou postaral Samík, ostatní kluci nanosili klacky na přikládání. K obědu měl každý něco jiného, ale ve většině případech to byl oblíbený buřt. K tomu jsme ještě dostali úrodu ze zahrádky, rajčátka, okurky a mrkvičku.
Po vydatném obědě jsme otevřeli vzkaz v lahvi. Na menším kousku papíru byl nápis NEZEMĚ a na větším kuse byla šifrou psaná zpráva, konkrétně morseovou abecedou. Vzkaz zněl: „Země Nezemě nemáte strach se do ní vydat.“ Společně cestou domů jsme přemýšleli, kde je země Nezemě a jak bychom mohli pomoci Petru Panovi, ale největší starosti nám dělá, že za ním budeme muset přiletět. Ale na to budeme muset postupem času přijít.
Výprava se povedla, všichni jsme se celí a zdraví vrátili k rodičům. Počasí nám také přálo.
Byl to krásně prožitý slunečný den.
Králíček