Miniprázdninovka je v podstatě prázdninová výprava uskutečněná v minimálním počtu účastníků a o nějaký den kratší. Výprava, která byla přislíbená jako motivace za ucházející místo na krajských závodech i když termín byl dán na úplný konec prázdnin, tak někteří odjeli s rodiči na dovolené, další si zlomil prst.
Takže suma-sumárum v pondělí 29 srpna v 7 hodin s bratrem Máriem vyrazili bratr Ráďa a sestra Jitťa. Cíl indiánská vesnice „země-ráj“ u Kovářova pak Petrovicko a Příbram. Kovářov je na kraji Jihočeského kraje, takže nás čekala pěkná štreka. Navíc z důvodu uzavření Žďákovského mostu delší o nějakou tu objížďku, na které jsme se trošinku ztratili. Takže namísto toho, abychom přes Vltavu přejeli v Solenicích po hrázi ,přejížděli jsme notně po dvanácté most u Zvíkova, kde jsme vybalili svačiny a posilnili se.
Samozřejmě to by nebyl Ráďa, aby si nevymyslel seběhnout dolu k vodě a Jíťa nemohla být pozadu. Před čtrnáctou hodinou jsme procházeli branou, kde jsme zaplatili vstup a koupili místní měnu „smíšky“ na některé aktivity a dobrůtky. Z časových důvodů jsme nebrali plánky a mapy na přidané hry, jako cesta za pokladem, kameny času, popřípadě ze země-ráje tam a zpět.
Kousek za branou jsou kameny času a mohylové pohřebiště za ním svatyně, kde se Ráďa pomodlil. Pak si složili hlavolam, proběhli myším bludištěm a dostali se k archeologickému nalezišti, kde se mělo najít v písku několik předmětů (kost, korálek, střep, naúšnici) a zodpovědět otázku do razítkové hry, která je součástí plánku se vstupenkami. Hned vedle je i paleontologické naleziště, kde si Jíťa vyhrabala velikou mušli. A hurá na výrobu amuletu se zodpovězením další otázky o razítko. Ráďa chytře použil do amuletu korálek získaný v archeologickém nalezišti a pak nám dal přednášku, jak nás bude chránit. Amulety hotovy, vyzvedneme si je při odchodu až ztvrdnou, takže pokračujeme dál a to přímo do vesnice skládající se z několika domků z klád vymazaných hlínou a slaměnou střechou. Každý představoval život rodiny majitele podle řemesla. Vyzkoušeli jsme si mletí mouky na ručním kamenném mlýnu, výrobu vloček, česání vlny, předení nitě a výrobu látky na tkalcovském stavu. To zkouškela Jíťa a moc jí to nešlo jelikož nedosáhla až nahoru to musel Mário. Ráďa zatím kopal odvodňovací žlábek kolem jedné chatky, protože vylezl z jedné a prohlásil „Ty chatky mají architektonickou vadu jsou z kopečka a musí do nich při dešti zatékat!“ dostal odpověď „Když Ti to vadí tak je vykopej“. Ráďa kopal Mário odnášel zeminu, abychom mohli pokračovat. Ještě odpověď na otázku o razítko a šup na Budař, kde je prodejna suvenýrů a pamlsků, pak ekocentrum a stodola s hlavolamy, popřípadě střelba z luku.
Kousek dál u rybníčků je začátek stezky naboso, která se musí projít vysloveně bosky po různých materiálech (klacky, kamínky, bláto, potok, šišky, kláda atd). Na trase je i několik zastávek s ukázkami obřího hnízda, mraveniště, hádanek a pavoučí sítě na jejímž vrcholu je pavouk k pohlazení. Téměř na konci herna s různými aktivitami, skládačkami a hrami.
Čas hodně postoupil a tak jsme zahájili ústup. Cestou ještě vyzvednout vytvořená díla a protože malinko času zbylo Ráďa šel dokopat odvod vody u chaloupky a Mário si za odměnu mohl na hrnčířském kruhu vytvořit svou nádobu.
A než jsme se nadáli bylo sedm hodin a tak opravdu odchod. U auta jsme si dali ještě baštu a vyrazili k prvnímu viklanu Husově kazatelně, že tam někde poblíž přespíme. Dojeli jsme jen tak, abychom v posledním záchvěvu dne postavili stan a zalehli kupodivu bez reptání.
Ráno se první vyštrachal Mário postavil na čaj a lákal vstávat – povedlo se. Po snídani jsme si pořádně prohlídli viklan i okolní balvany různě tvarované a některé se skalními mísami. Pak jsme šli sbalit stan, i když byl ještě mírně zvlhlý a vyrazili k dalšímu viklanu, který jsme ani s pomocí místních nenašli. V širším okolí jich je víc, ale nejsou tak pěkné, jako ty dva vybrané a nebyl čas na jiné. Takže jsme vyrazili k dalšímu cíli a to Kamýku nad Vltavou, kde jsme se šli podívat na hráz s plavební komorou, kde Mário vysvětlil jak to funguje a pak na zříceninu Vrškamýk.
Po prohlídce jsme jeli do Máriova rodného města Příbrami, kde nás měl čekat zlatý hřeb výletu „jízda důlním vláčkem“. Nejdřív jsme, ale navštívili pověstnou Svatou Horu, kde nás při prohlídce arkádového loubí zlákala dlouhá chodba plná schodů do podzemí. Menší prohlídka a když jsme tu už byli zašli do jedné z restaurací na oběd. Jíťa nemohla svou porci do sebe nasoukat a tak jsme se o ni rozdělili. A s plnými žaludky hurá po schodech nahoru projít loubí vymalované výjevy z historie města a církve. Ještě jsme se chtěli podívat do chrámu, kde je u oltáře stěna vyložená acháty. Bohužel tam byla mše.
Takže jsme se odebrali (Cestou nám Mário ukázal kde bydlel a chodil do školy.) na druhý konec Příbrami zvaný Březové hory k prohlídkám důlních děl. Jsou v podstatě tři Ševčínský + Drkolnov, kde je přes 12 metrů velké vodní kolo s hornickou skluzavkou a je 2,5 kilometrů daleko, takže jsme tam nešli, pak mineralogické muzeum a hornická chalupa. Anenský důl s vláčkem v podzemí a Vojtěžský důl.
Na Ševčínském dole je hlavní Infocentrum, ale když jsme dorazili nikdo tam nebyl jen cedule ve 13 hodin, takže jsme čas vyplnili prohlídkou venku vystavených strojů a zařízení. Pak jsme se dozvěděli, že na podzemní vláček máme skoro hodinu a abychom vyplnili účelově čas, vzali jsme povrchový důlní vláček s prohlídkou štoly. Pak přesun na Anenský důl prohlídnout parní těžební stroj cáchovnu a absolvovat jízdu vláčkem v podzemí k nejhlubší jámě revíru. Dívali jsme se do jámy kudy sjížděli těžební klece do hloubky 1600 m. Poté jsme se odebrali zpět na důl Vojtěch, kde po malé přestávce o které jsme se posilnili se šlo fárat důlním výtahem do vodní štoly s dvěma komorami po vodních kolech 5 a 7 metrů. Vodní kola poháněna vodou přiváděnou štolami z okolních rybníků přes složitou techniku poháněla veškerou techniku odčerpávala spodní vodu a dědičnou štolou patrem Wasserlauf odváděla přes dvacet kilometrů do říčky Litavky. To všechno proto, že šachty jsou na kopci výš než rybníky a proto je to v podzemí. Posléze překopem po žebřících jsme se dostali do normální těžební štoly, kterou jsme se dostali na povrch. Dohromady jsme v podzemí z 16-19 století nachodili téměř 1600 metrů.
Bylo téměř k sedmnácté hodině a jelikož Veve psala návštěvu bazénu chtěli jsme do Plzeňského aquaparku. Mário na to, že do Plzně nepojede jednak by jsme tam nenašli spaní a nemohli bychom navštívit hrad Radyně. Takže jsme se nechali ukecat a vzali jsme za vděk na dvě hodinky příbramským bazénem. Když jsme vylezli ven tak Mário volal jedné kamarádce s kterou byl předběžně domluven, že bychom přespali u ní na zahradě. Nedovolal se a protože sluníčko se začalo skovávat za obzor vyrazili jsme za Příbram, kde jsme odbočili z hlavní na Plzeň k Dvořákově Vysoké odbočili na pole k lesíku a začali se připravovat na přespání. Nejdřív dát ohřát Márijův domácí guláš a než se ohřál postavit stan se spaním. Naplněni baštou a spokojení zalehli a v mžiku usnuli.
Ráno opět Mário vstával první, aby udělal čaj. Sluníčko už bylo nad obzorem a na stan promítalo obrysy trávy. Posnídali pobalili ležení a když jsme byli poblíž Smetanovy Lhoty začali jsme tím, že prozkoumáme místo které Smetanu inspirovalo k sepsání „Rusalky“. Jezírko bylo trošinku vyschlé a zarostlé takže Jíťa prohlásila „Tady bych napsala akorát horor a ne Rusalku“. Takže trošku zklamáni jsme se vrátili k autu a vyrazili na poslední prohlídku zříceninu hradu Radyně. Někde jsme minuli lesní odbočku takže nám nezbývalo než to vzít z oficiálního parkoviště ve Starém Plzenci pěšky, což nás časově trošku zdrželo takže jsme později telefonovali domů, že nestíháme nahlášený příjezd. Prolezli jsme vnitřek pokochali strašidly ve věží zkoukli i těsné okolí a vyrazili zpět. Následoval průjezd Plzní zastávka v Globusu s jídlem a cesta domů a ráno do školy. Z prázdnin jen vzpomínky na prima zážitky a pár fotek.
Zapsal: Mário
Více fotek: zde