Habartovské středisko Dýmka se na tři dny stalo centrem skautského dění v Karlovarském kraji
Od pátku až do neděle (23. – 25. 5.) se místní skautský areál stal zázemím pro konání krajského kola závodů světlušek a vlčat tj. děvčat a chlapců od 6 do 11 let. Do Habartova se sjely soutěžní hlídky od Aše až po Karlovy Vary, aby se zde rozhodlo, kdo bude náš kraj reprezentovat v celorepublikovém klání.
Týdny příprav, vymýšlení legendy a promýšlení organizace celého náročného víkendu až do sebemenších detailů, na kterém se podílely desítky lidiček, zabralo nepočítaně hodin a vyvrcholilo samotnými závody, které lze bez nadsázky nazvat „Závody mimoňů“. Všude totiž dominovala žlutá barva, banány a animované postavičky z populárního kresleného filmu Já padouch.
Na tři dny bylo pro téměř dvě stě skautů nutné zajistit veškeré zázemí od hangárů a stanů, přes nezbytnou hygienu, zásobování až k doprovodnému programu či trati samotného závodu. Vše se povedlo díky obětavé pomoci mnoha pracovitých rukou na jedničku. Velké problémy se nevyskytly a ty menší se úspěšně řešily za pochodu. Zázemí s úspěchem odolalo jak náporu asi hodinové bouřky a průtrži mračen, tak i sobotnímu zemětřesení, jež dosáhlo síly asi čtyř stupňů Richterovy škály. Skauti tak svému mottu: „Buď připraven!“, dostáli se ctí.
Již v pátek večer po ubytování došlo na slavnostní nástup v krojích a představení jednotlivých hlídek. Všechny přivítal i starosta města Ivo Zemek. Následovala převážně volná zábava, kdy prim hrálo vyprávění a kytary, ale chybět nesměla ani nezbytná porada rozhodčích.
V sobotu dopoledne po dalším nástupu již mimoňské hlídky naostro vyrazily do souboje se záludným Vektorem, který jim na jejich cestě připravil k vyřešení nejeden záludný problém. Navíc nečekaně ukořistil i skautský symbol- pověstnou lilii, a to přeci nemohla vlčata a světlušky nechat bez zasloužené odplaty. Odvahu tolik nutnou při souboji s nevyzpytatelným nepřítelem dodaly všem jejich mimoňské pokřiky, které Vektoro odhodlání škodit určitě tak trochu nalomily.
Na asi čtyřkilometrovou trať vyrážely hlídky v desetiminutových intervalech a postupně je na ní čekalo osm stanovišť. Od devíti až do půl jedné se na trať postupně vydalo jeden a dvacet hlídek, z nichž dvě jako tzv. předskokanské. Čas tentokráte nebyl rozhodující, ale o to více se hodnotilo chování, spolupráce a kamarádský duch v jednotlivých týmech. Na kontrolních bodech prokazovali závodníci znalosti z oblastí historie, skauting, topografie, šifrování či příroda a praktické dovednosti pak prověřila třeba zdravověda, kuchařské umění, počítačová technika nebo strojírna, kde museli účastníci prokázat schopnost zacházet s pilou a kladivem. Každé stanoviště bylo samozřejmě doprovázeno i příslušnou legendou, která korespondovala s celkovým zaměřením celého víkendu.
I navzdory přívalovému dešti, který trval takřka hodinu, se všechny hlídky v pořádku vrátily zpět do tábora a až na jedinou výjimku, která bohužel padá na vrub domácí hlídce vlčat, se se všemi úkoly popasovala vlčata i světlušky se ctí. Habartovská vlčata si za své neskautské chování „vysloužila“ nejvyšší možný trest, tedy diskvalifikaci ze závodu. Nebýt této nešťastné události byli by naši vlci pátí. Snad jim to bude sloužit jako zdroj poučení pro příští podobné situace.
Za prokázané znalosti a nasazení čekalo v areálu všechny kupříkladu k obědu pěkně vypečené kuře, ale třeba i další zábava v podobě jednoduchých úkolů. Populární bylo zdobení mimoňských perníků nebo vypalování do dřeva. V podvečer pak po přesunu do kina měli všichni možnost zhlédnout film, jenž se stal inspirací pro symbolický rámec závodů- Já padouch 2.
V neděli již byla na programu závěrečná bitva s Vektorem, neboť bylo nutné získat zpět uloupenou lilii. I to se nakonec podařilo, a tak již nic nebránilo slavnostnímu vyhlášení. První může být bohužel vždy jen jeden. Mezi vlčaty to byla hlídka krabů a delfínů z Karlových Varů, následována vlčaty z Kynšperka nad Ohří a mariánskolázeňského Tornáda. Mezi světluškami se nejvíce dařilo Vydrýskům z Mariánských Lázní, jež na stříbrné pozici doplnily domácí Medvídci Habartov a na třetím místě ježury z Aše. Putovní trofeje, medaile v podobě placek, diplomy, tematické nášivky na kroj, stylové bloky a další ceny se jim staly zaslouženou odměnou. Všem pak jistě přijde vhod i zvláštní a jedinečné číslo Mimoňovin, které spatřilo světlo světa v nočních hodinách a které v kostce popsalo celý víkend.
Závěrem došlo na loučení a děkování. U mikrofonu se vystřídali mnozí, u všech krátkých projevů však dominovala vděčnost směřovaná k organizátorskému týmu a báječný pocit, který bude milou vzpomínkou na víkend prožitý s mimoni a padouchy v Habartově. Pokřiky, slavnostní přípitek a slavnostní spuštění skautské i státní vlajky toto krajské skautské setkání definitivně ukončilo.
Bez poděkování by tento článek však nebyl úplný. Habartovští skauti tímto děkují za podporu a pomoc městu Habartov, skautskému obchodu Junshop, manželům Šedovým, krajské radě Junáka Plzeňského kraje a radioklubu OK1KVK za zapůjčení vysílaček a vybavení pro radiový orientační běh, příslušníkům OO Policie ČR Habartov za pomoc při řešení krizové situace a zajištění celkové bezpečnosti akce, členům někdejšího oddílu skautů za fyzické nasazení a členům organizačního štábu a servisního týmu za bezchybný chod celého víkendu. Závody se po všech stránkách vydařily a vynaložené úsilí se bohatě vyplatilo, důkazem toho budiž dvě stě spokojených skautů z Karlovarského kraje.
Buďte v obraze, kdy vyjde další článek, nebo zveřejníme další fotky či videa – buďte s námi na facebooku!
Fotogalerie (zatím jen pár fotek, fotky se zatím třídí, upravují, budou nahrány v co nejbližší době)