Už je to konečně tady. Po dlouhých přípravách a nekonečných organizačních ,,problémech‘‘ přichází den D. Okolo osmé hodiny ranní jsme se sešli na Sokolovském autobusovém nádraží s jedním jediným cílem: Jet do Blanska na velkou roverskou akci Obrok11. Autobusem jsme se dopravili do Karlových Varů, kde jsme nasedli na StudentAgency a tímto pohodlným autobusem jsme jeli až do Prahy. Ve žlutém autobuse s námi jeli i roveři z Nejdku, ach jaká to náhoda ;).Praze jsme pokračovali mým oblíbeným metrem na vlakové nádraží, odkud nám velmi brzy jel vlak přmo až do Blanska, kde se akce konala. Měli jsme štěstí a našli si místa k sezení. Čím blíže jsme byli Blansku, tím více lidí s krosnami stálo v uličkách. ,,Bude to asi velká akce‘‘napadlo mě při pohledu na přeplněný vlak. Nikdy jsem na žádné podobné akce nebyla (největší skautskou událostí pro mě byl Svojsíkáč v Habartově), takže jsem nevěděla co mě čeká. Jakmile jsme dorazili do Blanska rozhodovali jsme se, jak dorazíme až na tábořiště. Jelikož jsme skauti moderní, zvolili jsme městskou hromadnou dopravu. Sice jsme strávili cca 45 minut na zastávce, ale stálo to za to. Trmácet se do kopce s krosnou, která je snad větší než já se mi opravdu nechtělo.
5.5. 2011
 |
| Ma! Co? Cha! |
V noci mrzlo!! Spala jsem v zimní bundě a stejně mi byla „kosa jak prase“. Když jsem konečně usnula, ozval se strašlivý řev sirén a budíček. A samozřejmě nástup na rozcvičku. Poté byl vyhlášen čas na snídani, za tuto dobu stihly uvařit vodu na čaj jen naprostí kouzelníci a tak jsme to vzdali a šli jsme se nasnídat do krčmy. Na programu dne byla připravená inspira. Takže jsme šli celí rozespalí chystat naše bludiště. To byla sranda. Dokážete se představit 8 rozespalých lidí stavící něco jako bungr?? Ale nakonec jsme se navzájem nezabili a inspiro se povedlo. Byla jsem se podívat po inspirech ostatních středisek a došla jsem k jednomu prostému závěru. Příště musíme to inspiro udělat úplně obyčejné a jednoduché. Inspira ostatních byla jednoduchá a v jednoduchosti je síla. Odpoledne byly na programu Regiony.
Střediska ze stejného regionu šla spolu na výpravu na po okolí. Jenže chyb ička se vloudila a my jsme šli scela nepochopitelně s Olomoucem. Nevadí, stejně s nima byla určitě největší sranda. Šli jsme na Macochu a do Punkevních jeskyní.
 |
| Čajovna |
Viděla jsem Macochu jak z venku tak zevnitř. Dokonce jsem jela na lodičce po říčce Punkvě. Nezapomenutelný zážitek. Večerní program byl velice podobný tomu předešlému. Krčma, čajovna, koncert a tančírna. Tentokrát hrála naprosto dokonalá skupina Magnetikum. Atmosféra naprosto luxusní. Pokračovalo se v tančírně, kde hrály jak oldies hitovky tak nové singly. Konečně jsem se začala seznamovat s novými lidmi, jejichž jména si teď samozřejmě ve většině případech nepamatuji. Když jsem večer uléhala do spacáku měla jsem na sobě 79% věcí, které jsem si s sebou vezla (včetně ručníku). Tuhle noc už mi nebyla taková zima.
6.5. 2011
 |
| Podium |
Ráno zase skvělý budíček, a čištění zubů v ledové, místy zamrzající, vodě. Potom fronta u záchodů a konečně snídaně v krčmě. Zjišťuji že znám čím dál tím víc lidí, což je fajn. Pomoc, tak se jmenoval program dne. Po zhruba 30minutovém zpoždění autobusu, jsme se vydali spolu s dalšími středisky na krásné místo s názvem Kaprálův mlýn. Je to budoucí skautská základna, která bude snad největší v střední Evropě. Máme se na co těšit. Ale zatím je všechno v polovině práce. Když jsme přijeli čekala nás krátká přednáška o tomto úžasném místě a pak jsme dostali do ruky kladivo a šlo se demolovat. A to doslova. Já jsem sice stěží rozbila jednu poličku, ale zato jsem odnosila strašně moc zbytků nábytku. Takže jsem přiložila ruku k dílu, né že né! Když jsme byli zcela znaveni prací, autobus nás odvezl zpět do tábořiště. A měli jsme pár hodinek čas. A jelikož konečně začalo být trošku teplo, lehli jsme si do trávy a dali si Grenu…Prokecali jsme pár hodin a málem jsme s holkama na louce usnuly, jenže pak nás z ničeho nic někdo přeskočil. Ano, čtete dobře. Modelová situace: Já, Karča a Lucka ležíme na louce hezky vedle sebe, skoro spíme a nejednou slyšíme jak se někdo rozebíhá a skáče. Dopadl těsně vedle nás. No jo no, skauti, ale nakonec s nimi byla docela sranda, když jsme s nimi hrály Frisbe a oni se snažili uhodnout odkud jsme. Po hodině hádání a nápověd na to tihle Pražáci přišli. A to už byl čas nástupu. Svěšení vlajky a udělení informací k velké noční hře. Všichni účastníci byli pomocí šifry náhodně rozděleni do skupinek po pěti lidech a všichni se vydali na Hon na ježka v kleci. Dle mého názoru by to byla velice zábavná hra, kdyby si jí organizátoři trochu lépe propracovali. Ale i tak jsem se první 2 hodiny docela dobře bavila. Měla jsem ve skupince super lidi, což mě drželo nad vodou. Prochodili jsme Blansko křížem krážem a po cca 3 hodinách jsme to vzdali a vrátili se zpět do tábora. Zalehla jsem do spacáku a spala jak když mě do vody hodí. Hodně vyčerpávající večer.
7.5.2011
Poslední celý den Obroku. Program na který jsem se těšila nejvíc. VAPRO (VAriabilní PROgram)
Všechna Vapra se přednášela na dvou Blanských základních školách. Jako první jsem si zvolila improvizační divadlo. Přednáška naprosto předčila moje očekávání. Sešlo se nás zhruba 25 lidí a hráli jsme divadlo. Takhle už jsem se dlouho nepobavila, směji se ještě teď, když si na to vzpomenu. Scénky, vytváření živých obrazů a různé hry to všechno po hodině a půl muselo skončit.
 |
| Tik a Žába v bourání |
Jako druhé jsem měla žurnalistiku. Naprosto užitečná přednáška o tom jak psát do novin. Když jsme si to zkoušeli a já četla svůj článek, poznala jsem prvního člověka, který znal naše středisko.Výborně!
Odpoledne se hrála Velká hra, a my jsme se podíleli na organizaci. Chaos nebral konce a přiznávám se bez mučení, že jsem hru pochopila až v polovině. Počasí nám konečně přálo. Mohli jsme se opalovat. Atmosféra celého Obroku byla naprosto dokonalá. Všichni se smáli a mě najednou došlo, že zítra se všichni sbalí a odjedou. Ach ne! Poslední večer jsem si užila podle svých představ. Seznámili jsme se s vodníma skautama z Ostravy a celý večer jsme s nimi „prokecali“. Dozvěděla jsem se toho tolik o vodních skautech, že kdybych se nebála vody, hned bych vyměnila svůj kroj za ten jejich modrý. Naposledy jsem ulehla v zimní bundě do spacáku a usnula.
8.5.2011
Nešťastný to den. Už od rána jsme se loučili, naposledy šli do krčmy, poslední nástup, sbalit stany, pobrat krosny a odjezd domů. Vůbec se mi nechtělo. Vlastně možná trochu do vany, ale i tak mi to bylo líto. Zažila jsem naprosto nádherné 4 dny a do smrti na to nezapomenu. Poznala jsem nové přátelé. Mám nové zážitky. A tohle všechno mi už dnes připomíná jen šátek a „strip“ který mám ještě pořád na ruce. Sundám ho až se uplně rozpadne. K čemuž už nemá daleko. Obrok11 se podle mého povedl. Nikdy na to nezapomenu. Achjo, nejradši bych se vrátila. Ale bohužel až obrok.
 |
| Tak zase ObRok! |