Schůzka vlčat 8.7.2011

Jako každou středu se scházíme v Habartově a odcházíme na středisko.Tam moc dlouho nepobudem a jdeme do lesa . Na našem oblíbeném místě si zahrajeme novou hru a pak mě ještě přemluvili alespon si zahrát jednou vlajku. Poté se vracíme na středisko.Tady začíná ta ůdálost kvůli které píšu. U plotu se objevila paní Lišková ,že při procházce lesem narazila s manželem na doutnající místo, tak usoudila že byto bylo dobré nahlásit. My jsme byli nejblíže tak zamířila k nám.

 Zavolala jsem na 150 kde jsem měla vysvětlit kde to asi je.To byl první problém jak vysvětlit že hoří v lese nad „pinkami“.Tak jsem se s nimi domluvila že přijedou dolu na zastávku kde na ně budeme čekat.Část kluků vzrazli k ohni a já s Davidem a Drakem dolů na zastávku. Hasiči byli doopravdy velice rychlí a my to dolů ani nestihli.Vysvětlila jsem kde to asi je a poradila kudy by se tam dostrali podle mě nejlépe po lesní cestě od silnice do Betléma.
Hasiči vyrazili a my také. Dorazili jsme poblíž místa požáru a hasiči nikde, tak jsem opět  volala na centrálu. Tam mi zdělili že jsou u vodárny, hnala jsem tedy tam a zase nic. To už mi volali z centráli že dají šoférovi moje číslo at ho navedu sama. Obrátila jsem se a šla k za klukama k místu požáru a vduchu se modlila aby to nebyl planý poplach.Když jsem dorazila na místo bylo to na pravé straně pole na pinkami až skoro vzádu. Doopravdy zde dotnalo podlaží a kořeny. Pamětníci si vzpomenou na tábor v Liboci kdy jsme to hasili.
Někdo si dělal ohěn a špatně uhasil. Už prohořělo tak asi tři metry čtverční.Tak jsme tam stáli a čekali až se někdo ozve ale to už se k nám blížili přes pole policie a hasiči konečně nás našli. Tak jsme si řekli že ještě počkáme abychom viděli hasiče v akci .Největší zážitek jsem z toho nakonec měla já protože ještě potřebovali ukázat cestu od silnice tak jsem se vezla v hasičckém autě. Jelikož si na pole netroufli vyrazili k požáru pešky a s krumpáčem, to už jme dále nečekali a vyrazili zpátky, bylo už více hodin a rodiče už nás scháněli.
Tak jsme si mohli v realitě jednou vyzkoušet věc kterou učíme.

zapsala sestra Míňa