ČtvrtekNaším obvyklým místem ke scházení, když odjíždíme ve velkém na nějakou akci je autobusové nádraží. Ani dnes tomu není jinak. Celé středisko se schází v 16:00 hodin připraveni k odjezdu do Vojtanova na velikonoční výpravu. Bohužel náš oddíl se schází jen ve třech, protože Rostík i Péťa onemocněli. Nakonec tedy vyrážíme v seskupení Ráďa, Marcel, Roman, já a v Sokolově se k nám přidá Běhy. Po příjezdu autobusu do Habartova, zjišťujeme, že se tam i s batohy nevejdeme. A tak Orel a pan Ducháček nakládají batohy a zároveň s námi odjíždí směr Sokolov. Na parkovišti u vlakového nádraží si je berem zpět. Hned se přesouváme na vlak, ale díky zpoždění čekáme 20 minut, dlouhou chvíli si zkracujeme povídáním, kam se všude podíváme. Nastupujeme do vlaku s tím, že je výluka v Tršnici, ale až po vystoupení zjišťujeme, že se výluka vztahuje na zpomalení ne na vystoupení. Dáky tomu získáváme hodinový čas, který společně se světluškami trávíme na hřišti hned u vlakového nádraží. Dále se dostáváme do Chebu, kde máme opět čas, který si krátíme hrou na babu. Po té už vyrážíme směr konečnou stanici Vojtanov. Po výstupu jdeme na ubytovnu. V půli cesty se potkáváme s Bujo a Eliškou, které nám šli naproti. Ubytovna je hezká, vše co potřebujeme je tu, hlavně teplíčko. Vlčata dostávají díky počtu nejmenší pokoj, ale to nám nevadí. Vybalení a připravení na spaní zabralo dost času, proto je čas už jen na vyčištění zoubků a knihu. Opět budeme pokračovat v Petru Panovi. Dnes jako první usíná Ráďa.
Pátek
Ráno se probouzíme do zachmuřeného dne. Venku prší, Tůčko a Běhy zjišťují počasí, kolem oběda se má vyčasit. A tak odkládáme odjezd do Františkových lázní na později. Po snídani si připravíme vše, co na výpravu budeme potřebovat, abychom to měli nachystané. Po té si kluci hrají. Před dvanáctou vyrážíme na vlak. Po chvíli jsme v lázních a vyrážíme na
jejich prohlídku. Nejdelší zastávka byla u obchůdku s oplatkami, kde někteří nezůstali u ochutnávky jen jediné. Dále jsme samozřejmě zamířili k Frantíkovi vzhledem k věku světlušek a nezájmu vlčat jsme se akorát vyfotili a šli dál. Trasa vedla už jen jedním směrem s jedním cílem – Amerika. Na konci na nás čekala malá ZOO, viděli jsme kamerunské kozy, lamy, mívala a kačenky. Mohli jsme si projít i naučnou stezku, ale nejvíc světlušky i vlčata zajímalo hřiště a voda. Samozřejmě, že jsme zastávku využili i na oběd. Po hodince vyrážíme směr nádraží, aby nám neujel vlak. Vše stíháme včas, proto po příjezdu domů můžeme v klidu navštívit sprchu. Po té se všichni scházíme v pokoji, kluci si vyzkoušeli novou šifru, formou mřížky. Hra, která následovala, bavila všechny, dokonce se k nám přidali i světlušky, hráli jsme „Kdo jsem?“ Bujo nám ke konci hry přichází oznámit, že je hotová večeře, kterou pro nás připravila společně s Tůčkem. Po večeři pokračujeme ve hře. Zábavu překazí jen hodně hodin a tak opět vlčata vyrážejí do koupelny vyčistit si zoubky. Tentokrát čte Běhy, přičemž i já mám co dělat, abych neusnula, ale prvním spícím je Marcel
Sobota
Sobotní den patří středisku. Proto všichni účastníci vyrážejí po snídani směr vesničku Ostroh, kde se nachází hrad Seeberg. Cesta je úžasná, sluníčko svítí a hřeje, všichni se baví. Po cestě narážíme na hřiště a tak si dáváme svačinovou pauzu. Po té už dorážíme na hrad. Rozdělujeme se na skupinky, a tak vlčata jako první vyrážejí do stodoly, kde se nachází spousty využití jak si hrát. Po příchodu světlušek si dáváme oběd a zasloužilí odpočinek. Vlčata celý natěšení na hladomornu vyrážejí směr hrad. Po průzkumu celého hradu se dostáváme na nádvoří, kde si kluci zkoušejí pod vedením Běhyho hod oštěpem, aby dokázali, že jsou hodni být loupežníky, kteří mají za úkol unést královnu (mě), přičemž musí bojovat s králem (Běhym). Samozřejmě to dopadá tak, že se ocitám v zajetí zlých loupežníků, kteří mně uvěznili ve sklepení v kleci. Ovšem duchaplné divoženky (světlušky) mi přišli na pomoc, a tak se ocitám opět na svobodě na nádvoří, kde se nachází i náš zraněný král. Loupežníci byli poraženi hlavně díky statečnosti divoženek. Vzhledem k tomu, že tu jsme spoustu času, vyrážíme z hradu. Tady se nechvíli oddělujeme od světlušek, protože jdeme hledat Kešku, která je v okolí schovaná. Pátrání jde dobře, úspěšně ji nacházíme. Cestou zpět se ještě zastavujeme v kostele, kde zrovna probíhá výstava fotografií, všechny byli moc krásné. Pokračujeme zpět ke světluškám, které se nacházejí na hřišti u hradu. Připojujeme se k nim a řádíme společně na hřišti. Po půl hodince vyrážíme zpět do Vojtanova. Cestou si zpíváme a bavíme se. Dnes jsme na řadě s vařením a tak si vlčata musejí vystačit sami, protože hned po příchodu ses Běhy dáváme do přípravy chlebu ve vajíčku. Za hodinku je hotovo a podává se večeře. Nezbyl ani jeden chleba, ale i pro to, že nám s tím pomohly skautky. Na večer je naplánovaný společný program. Fénix – holky připravili hezkou hru. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin. Každá skupina měla za úkol vymyslet reklamu na téma, které měl vymyslet ten nejmladší. Každá skupina se s tím úspěšně poprala. Byla legrace a všichni se krásně zapojili. Na konec jsme si vyslechly, po přemlouvání, porotu a jejich pěvecké vystoupení. Před desátou hodinou se všichni vystřídali v koupelně při hygieně. Vlčata zalezla do spacáků, tentokrát spal Marcela a Roman na zemi a poslední jmenovaný i první usíná při čtení Petra Pana.
Na dnešní den se všichni těší nejvíc. Vyrážíme do bazénu, ale ještě před tím jdou vlčata tentokrát sama na rozhlednu do Německa. Jako doprovod máme Orla, Bujo s Eliškou a Tůčka. Je krásný slunný den ideální na vyhlídkové koukání. Rozhledna se nachází uprostřed lesa, kde je krásné prostředí. Cesta zpět je mnohem rychlejší, protože vede celou dobu z kopce. Po návratu do Vojtanova Jdeme na zdejší hřiště, kde máme domluvené ohniště na opékání buřtů. Oběd byl výborný, nic nám nezbylo. Ohniště uhašeno a vyrážíme směr nádraží, kde se setkáme se světluškami a společně pojedeme do Františkových lázní
, konkrétně do Aqua Fóra. Tam trávíme řáděním v bazénu a na tobogánu dvě hodiny. Dokonce jsme se tam sešli i se skautkami a Fénixem. S nimi se vracíme do přechodného domova. Po příjezdu už na sporáku voní rizoto, které nám uvařila Méďa. Ale než bude dokončené, hrajeme karetní hry. Po večeři si kluci hrají, Běhy a já barvíme vajíčka, které budu zítra potřebovat. Vzhledem k počtu vajíček, lehce přetahujeme večerku a tak se do postele dostáváme až po desáté hodině. Tentokrát čte opět Běhy a ještě neměl přečtenou ani stránku a už si někdo hlasitě oddychoval. Zajímali nás kdo to je, k překvapení zjišťuji, že spí všichni tři nocležníci. Jistě se potřebovali vyspat na náročný den, což pondělí bude.
Velikonoční pondělí je tu. Ráno si posouváme budíček na půl osmou, ale vlčata to nezajímá a řádí už od sedmé hodiny. Dnešní sváteční den máme k snídani kakao a mazanec. Byla to mňamka. Po snídani neoblíbené balení a uklízení. Kupodivu to jde vše dobře, ale jak tomu občas bývá, nacházíme všude oblečení, co má být zabaleno a naopak vybalujeme to, co ještě být nemá. V deset hodin se všichni scházíme na plácku za ubytovnou. Než začne samotný šupání, vlčata ještě přejí sestře Veju k jejím narozeninám. Po té už jde slyšet jen zvuk pištění a vidět utíkající holky před kluky. Šupačka je zakončená slavnou uličkou. Po té si kluci berou nadílku od zajíčka a loučíme se s Marcelem, pro kterého si přijel děda.
Fotky z cele akce najdete zde
Jistě si každý odvezl spousty nových zážitků, na které bude těžké zapomenout.
