Již pošesté se konal v Habartově skautský ples. Na počátku se jednalo o jednorázovou akci věnovanou oslavám deseti let fungování roverského kmene Klubíčko. Později ale z toho ale vznikla každoroční tradice, na kterou úspěšně navazuje roverský oddíl Fénix, jehož členové se stali hlavními pořadateli.
Termín toho letošního skautského plesání byl stanoven na sobotu 10. března na dvacátou hodinu a po předchozích tématech, mezi která se řadí např. upíři, mafie, růžový panter či Pomáda, byla pro tentokrát zvolena tématika pirátů.
Sál kulturního střediska se oblékl do černé, bílé a červené barvy. Ze všech koutů pak pronásledoval příchozí tradiční symbol lebky se zkříženými hnáty. Lebky a umělé kůstky se staly součástí i další dekorace. Stoly postrádaly tradiční čísla a namísto toho nesly názvy jako Zátoka starých vraků, Sídlo korzárů z Tortugy apod.Do sálu zavítalo něco mezi osmdesáti až sto hosty, přičemž drtivá většina z nich podstoupila onu recesi a přišla náležitě vyšňořena. Mezi kostýmy dominovaly pestrobarevné kabátce či pruhovaná trička doplněná o paruky, klobouky, šátky, obligátní klapky na oči, zahnuté háky, šavle a bambitky a občas nechyběla ani nějaká ta truhla ukrývající poklad nebo i pestrobarevný papoušek. Jedno z nejlepších, avšak i fyzicky nejnáročnějších maskování zvolil J. Král, který se pomalovaný, v paruce a dlouhém kabátci přibelhal o holi a dřevěné noze. Někteří pak volili i originální převlek v podobě piráta silnic, somálského piráta ověnčeného zásobníky s municí nebo piráta počítačového. Děvčata totiž své zevnějšky vyzdobila desítkami lesklých cédéček.
Cestu do sálu si našli nejen místní skauti, ale i skauti přespolní, např. z Kynšperka či Sokolova, a nechyběli ani kamarádi z volejbalového klubu nebo někteří z rodičů. Ve 20 hodin tak mohl Martin Dvořák, vůdce oddílu Fénix, celý ples zahájit.
Na parket vplula improvizovaná šalupa, která se záhy rozpadla, a roztančila na rytmy známé melodie z filmu Piráti z Karibiku. Taneční číslo skupiny Live Dance mělo opět úspěch. Následně již taneční prostor náležel všem. O hudební doprovod se jako takřka ve všech předchozích případech starala dvorní kapela Martin Čarný Band, jejíž produkce znovu nenechala téměř nikoho netečně sedět v koutě.
Ani v době, kdy kapela odpočívala, parket nezůstal zcela prázdný, poněvadž zněla hudba reprodukovaná a i ta si našla své fanoušky. Ti ostatní pak využívali pohostinství baru či švédských stolů, které se prohýbaly pod tíhou řízků, zeleninových, sýrových nebo uzeninových mís. V jedné z přestávek se odehrála i malá soutěž o nejlepší masku, kterou i přes svou prvotní nominaci a všemožnou snahu ovlivnit veřejné mínění (např. díky předvedenému kozáčku) nakonec Lukáš Cupal alias Kecal nevyhrál. Musel se sklonit před kostýmem z CD.
O půlnoci pak účastníky plesu čekalo ještě jedno malé překvapení. Členové roverského oddílu Fénix se oděli do černé a na svá těla připevnili svítící tyčinky. Sál potemněl a před očima přihlížejících se rozpoutal vířivý rej hudby, tance a světel. Byl to dobrý nápad a účinek byl dokonalý.
Následující dvě hodiny byly naplněny tancem, prohlížením fotografií a kronik, nebo volnou zábavou. Byl to vydařený večer a uvidíme, jakou podobu na sebe skautské plesání vezme příště.
Autorem článku – Aleš Plevka – Dr.Obeček