Zimní výprava do Jáchymova

V pátek 26.1. chvilku před čtvrtou hodinou odpolední vyrazily světlušky na víkendovou výpravu do Jáchymova. Cesta objednaným autobusem trvala asi třičtvrtě hodiny, během které se holky v autobuse dostatečně zabavily a ani na chvilku nezavřely pusu. Kolem půl šesté už jsme byli všichni zabydleni a přišel čas na spořádání zásob od maminek. Když holky měly už plný bříška, přišla na řadu volná zábava, hrály se deskové hry, omalovávalo se, někdo odpočíval a čekalo se na poslední „přespolní“ světlušku Elišku, která s námi jezdí jen na výpravy, protože bydlí až ve Středočeském kraji. Nakonec za námi dorazil i vedoucí střediska s malým Vendou a ze světluškovské výpravy se rázem stala výprava světluškovsko-raráškovská, protože kromě Vendy s námi jela i Stelinka, která také patří k raráškům. Po desáté hodině přišel čas na čištění zoubků a na spaní, ale ikdyž se šlo ležet už po desáté, některé světlušky byly vzhůru a povídaly si až do půlnoci.
V sobotu ráno byly světlušky vzhůru už před budíčkem a tak nebylo vstávání nijak zdlouhavé. Všichni jsme se nasnídali, připravili si baťůžky a pořádnou svačinu na výpravu, oblékli se do oteplovaček a kombinéz a ve třičtvrtě na deset vyrazili autobusem na Boží Dar. Ikdyž cesta autobusem trvala jen chviličku, nesklidila velký úspěch, protože jsme jeli úplně přecpaným autobusem a museli jsme stát. Naštěstí po necelé čtvrt hodince byla zastávka „Boží Dar“ a my konečně vystupovali, samozřejmě se to neobešlo bez zapomenuté rukavice, kterou jsme nakonec ale zachránili. Na Božím Daru jsme si vyzvedli ježíškovské zápisníčky a vyrazili jsme na kratší okruh Ježíškovi cesty. Cestou jsme si užívali sněhu, vozili jsme na saních a bobech rarášky a pak i sebe navzájem a hlavně plnili připravené úkoly. A ikdyž jsme šli jen kratší okruh, tak ke konci cesty některé světlušky už nemohly a tak jsme je musely popohánět bonbónkama. Před druhou hodinou už jsme stáli opět na zastávce a čekali na autobus zpátky dolů do Jáchymova. Naštěstí byl tentokrát prázdný, tak si každý našel místo na sezení a všichni jsme byli rádi, že si konečně odpočineme, protože jsme měli v nohách přes šest kilometrů ve sněhu. Po příchodu přišlo velké sušení, od čepic, přes rukavice a oteplovačky, až k botám a ponožkám. Všichni jsme se posilnili ještě svačinou a přišel čas na hru, při které si světlušky potrénovaly paměť  a logické myšlení. Během hry nám Zdenička uvařila výborné špagety a proto nebylo divu, že se na ně po hře všichni vrhly a po celodenním programu si některé světlušky přišly i pro přídavek. Večer byl opět volný program, někdo odpočíval, někdo si na pokoji připravil párty. Na světluškách šla ale vidět únava a tak většina usnula dříve, než den předtím.
Nedělní vstávání bylo o dost náročnější a některé světlušky jsme museli ze spacáku tahat i několik minut. Po snídani jsme vyrazili do Královské mincovny, protože jsme měli od půl 10 domluvenou prohlídku. Prohlídka trvala necelou hodinku, během které jsme viděli původní mince, které se v Jáchymově dříve razily, různé kameny, kdy největší úspěch sklidily kameny, které svítily. Ale také jsme se dozvěděli, jak dříve vypadal kovář, jak to vypadalo u lékaře, jak se dříve lidé oblékali i o pověsti o synovi známého hudebníka, který v Jáchymově žil. Po prohlídce si světlušky koupily suvenýry a vyrazily jsme ještě na krátkou procházku. Když jsme se vrátily, začaly jsme balit a pak přišel čas na oběd. Tentokrát se vaření ujmul Bubla, který nám připravil buřtguláš, který u holek také sklidil velký úspěch. Po obědě, jsme po sobě uklidili, zabalili poslední věci a ve tři hodiny jsme odjížděli z Jáchymova. Cestou domů šla na světluškách znát únava, proto byl v autobuse mnohem větší klid než cestou do Jáchymova. Výpravu jsme si všichni moc užili, užili jsme si hlavně asi poslední sníh a máme všichni plno nových vzpomínek a zážitků.

Štěpánka Vybíralová