Skoro a jistě skautský rok se chýlí ke konci a v plánu akcí zbývá poslední datum výpravy za odměnu v docházce účasti na závodech a veškeré snažení.
Už ve značném předstihu jsme vymýšleli, kam a měli jsme 3 varianty. Do srubu u jezírka uprostřed Slavkovského lesa nebo do Bochova na „náš“ srub, popřípadě někam do neznáma, tam dojet pokouknout přespat a zpět. To jsme ještě netušili, že na poslední chvíli se bude muset zrušit páteční odjezd pro veřejnou akci Noc kostelů v Krajkové na kterou museli jít dospělí bratři Mário s Radkem.
Samozřejmě to nebylo od některých bráno pozitivně a tak bratr Mário navrhl dětem, že může výprava začít v pátek s tím, že půjdou na noc kostelů s dobrým programem a přespí u něj a ráno pojedou rovnou do Sokolova na vlak, kde se sejdou s ostatními.
Trošku s tím udělal problém Veve, která bombardovala rodiče smskami se změnami a ti v tom měli trošku chaos. Z několika adeptů přespávali dva a to Jíťa a Ráďa. Rostík onemocněl a nejel vůbec. Aby nemuseli rozbalovat karimatky a spacáky rozložili jsme křesla a dostali ovčí deky, takže měli připraveno královské spaní.
Prolezli jsme kostel což bylo prohlédnutí věžních hodin půdy zazvonění si na zvony. Divadlo Kahánku a koncert kapely Grazy House band a přednášku poutníka,který šel napříč Evropou po svatých místech až do Jeruzáléma celkem 16000km 2,5roku. Místo toho byli převážně s Honzou a Vojtou Pitrovými. Těsně po dvaadvacáté hodině přesun domů, podívali se z pod dek na krátkou pohádku a zhaslo se.
V sobotu ráno jsme si mohli trošku pospat jelikož byl posunut odjezd s tím, že se pojede auty a v Karlových Varech bude akční vložka u které se nedalo odhadnout konec. Po půl desáté jsme vyrazili do Habartova pro Šímu. Zbytek jel s Radkem. A hurá do Varů na stadion, dle probíhala velkolepá akce „sporťáček“.. Šlo o prezentaci zájmových a sportovních klubů, které byli rozmístěny po celé ploše a okolí (šachy, atletika americký fotbal, florbal, gymnastika, lezecké stěny a mnoho dalších)
První byly šachy, kde po chvilce okukování si to šel rozdat Mário s Jíťou. Nejdřív byli vyzváni k dokončení rozehrané hry mat na tři tahy. Začali dobře, ale nepřišli na to. Pak si dali vlastní hru od začátku. A měli i fandu, ktetý bedlivě sledoval a komentoval posléze i prorokoval: „Ta dívčina vás roznese na kopytech!“ Jíťa tomu tak věřila přestala být pozorná a prohrála. Vedle na stánku se zas zasekl Radek s ostatními kluky – oni ta totiž měřili vše co se u těla změřit dá při zátěži. My jsme zatím postupovali k dalším stanovištím a oni se k nám přidali později.
Hodiny utíkaly a my museli ukončit testování sportů protože jsme chtěli spláchnout pot v bazénu.A šli jsme ven vybalili svačinu. Děti si bazén samozřejmě užívaly. Radek si schrupnul ve vířivce a Mário si dal na dva pokusy dálkové plavání. Na druhý pokus podle propočtů Jíti dal 650metrů. Po správném umytí a zaplavání v bazénu jsme konečně vyjeli směrem Bochov.
U srubu byl klid – zpěv ptáků, potůček a obrovská tráva. Protože se mělo spát venku pod širákem musela se část trávy zvalchovat – takže do pláštěnek a válet sudy natáhnout lano na místo volejbalové sítě napnout a zatížit plachtu, která byla i pod karimatkami a nakonec vybalit spacáky. Pak připravit oheň vuřty na večeři. Děti dostaly za úkol vymyslet scénku se zápletkou, která se poté bude filmovat. To bylo hlavně pro Ráďu. I když neobsadil všechny docela se to povedlo.
Obloha zaplnily temná mračna a i když jsme měli výstup na rozhlednu hradu Harštejna naplánovanou na ráno vyrazili jsme do skoro tmy na stezku odvahy. Část to vzala kopcem na dvě skupinky po pomyslné přímce a část schůdnější cestou po vrstevnicích. První dorazili Jíťa a Mário díky Ráďovi, druzí Pitrovci a nakonec Veve se Šímou. Bylo to nádherné a dobře jsme udělali ráno už sem tam pršelo a poprchávalo. Po návratu děti zalezly do spacáků zatáhly opony a oddávali se odpočinku. My dospělí jsme ještě klábosili u ohně a pak si každý našel své místečko. Veve ve srubu na kraji u dveří, co kdyby se ukázala kuna. Mário na verandě a Radek u ohně.
Ráno první vstával Mário na žhavých uhlíkách rozdělal oheň postavil na čaj a pískal na trávu budíček, ale nikdo moc nereagoval. Později postupně si ale dali a říci se klubali v pošmourný den. Zabalit věci než se opravdu rozprší nasnídat – podělit o české buchty. Někdo nejí makovou druhý tvarohovou či povidlovou a někomu je to jedno. Pak jsme se učili westernovou karetní hru prásk. Po kartách nastala diskuse kam kouknout na zpáteční cestě. Z návrhů rozhledna v Krásně, motýlí dům a Diana popřípadě Andělská hora vyhrál ten první. Domů jsme dorazili kolem půl třetí.
