Ve čtvrtek 24.3.2016 se celé naše středisko začalo po půl deváté scházet na autobusovém nádraží v Habartově. Cílem naší letošní velikonoční výpravy se stalo skautské středisko Kalich v Táboře. Chvilku před devátou dorazil autobus, kam jsme naskládali veškeré bágly, spacáky, karimatky a všelijaké různé propriety potřebné k pětidenní výpravě. Vzápětí byli všechny naše ratolesti nahnány do autobusu. Zamávali jsme rodičům a můžeme vyrazit.
Cesta autobusem byla dlouhá a tak jsme byli všichni rádi za zastavení na benzínce před Prahou, kde jsme si aspoň na chvilku mohli protáhnout nohy.
Do Tábora jsme dorazili kolem jedné hodiny a podle Bobrových instrukcí (táborský skaut, který nám poskytl zázemí) jsme našli veškeré klíče potřebné k ubytování a zabydlení. My jsme jenom shodily bágly do klubovny, daly si rychlou sváču a hned jsme si to s prázdnými batohy štrádovaly do blízkého Tesca za velkým nákupem potravin. Před Tescem jsem Páje svěřila foťák, aby se zabavily – to jsem neměla úplně dělat, protože jsem hned měla o 100 fotek navíc . Já, Maky, Týnka a Kuba jsme mezitím tedy vyrazili do Tesca a podle nákupního seznamu sahali pro vše potřebné. Heslem tohoto nákupu se stalo „Tesco value“ – pro vysvětlení se zeptejte těch, co byly nakupovat. U kasy jsme si svolaly naší bandu skautek a obrovský nákup jsme naskládaly do batohů. Pak jsme se ještě zastavily u vietnamců na nějaké baště a mohly jsme vyrazit do našeho prozatimního domova u řeky Lužnice.
Večer jsme stihly připravit guláš na zítřejší oběd, abychom se nezdržovaly, připravit si spaní, dorazil Harry a skautky už pak měly večerku. My dospělí jsme se slezli v prostřední klubovně, která momentálně patřila roverům na večerní pokec a přivítali jsme poslední výletníky – Martina, Tika a Dejva. Krátkou noční návštěvou nás překvapila i Káťa s Bublou, kteří se na nás přijeli podívat.
Páteční dopoledne patřilo výletu do Muzea čokolády a marcipánu, kam s námi vyrazil i Harry. Naše cesta začala v pohádkovém podzemí, kde jsme viděli čerty, mohli jsme ze sebe udělat čokoládu a prolezly jsme si Perníkovou chaloupkou, jako kdybychom byli Jeníček a Mařenka. Poté následovaly nejrůznější čokoládové a marcipánové výstavy – šaty a nejrůznější dětské postavičky z marcipánu, čokoládový Jarda Jágr a Mr. Bean. Šest skautek se rozhodlo i kreativně zapojit a tak zavítaly do cukrářské dílny blbnout s marcipánem. Zbytek se mezitím usadil v čokoládové kavárně, kde jsme neodolali a ochutnali místní delikatesy – Harry si například dal hořkou čokoládu s chilli, nicméně velká většina z nás neodolala bílé čokoládě s lentilkami. Pane jo, to byla bašta, ještě teď se mi zbíhají sliny :-).
Páteční odpoledne se nám zhoršilo počasí, a tak jsme opět vyrazily do Tesca na další nákup a rovnou jsme využily zbylého času na trénování našeho předtančení na blížící se skautský ples.
Večer jsme si rovnou opět uvařily oběd na sobotu, abychom na výletování získaly co nejvíce času.
Sobota byla opět ve znamení muzeí. Dopoledne jsme vyrazily do Muzea Husitů, kde jsme s paní průvodkyní zavítaly do táborského podzemí, které všechny nadchlo a následovala prohlídka samotného muzea, které bylo krásně interaktivní a doplněné nejrůznějšími humornými komiksy, takže jsme se „učily zábavným stylem“.
Po obědě jsme se opět vydaly do táborského centra, tentokrát jsme zamířily do soukromého muzea Lega. Je to sice malé muzeum o třech místnostech, ale nejenže jsme asi žádná nikdy neviděly tolik kostek lega pohromadě, díky nejrůznějším sbírkám jsme poznávaly příběhy jako např. Pán prstenů, Harry Potter, Simpsonovi či Star Wars. Překvapivě ale nás nejvíce zabavil dětský koutek, který jsme měly úplně celý pro sebe a tak jsme další půlhodinu po shlédnutí muzea blbly s legem a skládaly všemožné domečky, smajlíky a jiné.
Na sobotní večeři se těšil komplet celý oddíl, čekaly nás palačinky. Nejvíc to odnesla Týnka, která musela dvě hodiny stát u plotny a smažit a smažit a smažit – dokud jsme nezničily pánvičku. V neděli nás čekala menší túra. Hned po snídani jsme vyrazily směr Zoo Větrovy. Díky konečně slunečnému počasí cesta ubíhala zvesela a za zvuků pochodové písničky Arizony. Svačinovou přestávku jsme udělaly na dětském hřišti, kde jsme se taky náležitě vyblbly. Poté jsme pokračovaly cestou necestou přes stříbrnou národní stezku, kudy kdysi vedla stará husitská cesta. Zoo ve Větrovech byla malinká, ale i tak nádherná. Opičky, kočičky, prasátka, medvídci a hlavně surikaty se postaraly o krásnou prohlídku této zoo. Poté jsme se naobědvaly v turistickém stylu – chleby, šunky, salámy a sýry, to vévodilo našemu stolu.
Cestou nazpátek jsem pelášili stejnou cestou, takže nás opět čekala zastávka na dětském hřišti a pak už šupem domů. Využily jsme krásného počasí a tak jsme celé odpoledne trénovali naše předtančení na ples a rovnou jsme si s Maky a Týnkou setrénovaly půlnoční překvapení. Hezkého počasí jsme také využily k tomu, abychom si upletly pomlázky, abychom měly zítra čím šupat naše kluky.
Večer byl ve znamení slibového ohně. Tik nám přes den postavil krásnou hranici, Týnka s Pájou už se konečně naučily slib a chápaly jeho vážnost a tak nic nebránilo tomu začít. Všechny jsme se hodily
do skautského gala, já zapálila slibový oheň a po krátkém přivítání a vysvětlení situace a toho, co se blíží, jsme se do toho pustily. Nejprve šla na řadu Pája. V obličeji se jí zračila odhodlanost a hlavně snaha nesplést znění slibu. Taky se držela, aby se nerozbrečela a já měla ten samý problém. Ale Pája krásně odslibovala, obešla celý kruh skautek a přijala ode všech gratulaci a již se slibovým odznakem se zařadila zpět do kruhu. Druhá přišla na řadu Týnka. Jenže Týnka začala brečet hned při prvních slovech a to už jsem se neudržela ani já, takže jsme to ořvaly obě dvě. A Maky, která chtěla vše dokumentovat si bleskla přímo do očí, takže to rozesmálo všechny skautky okolo. Ale vše se povedlo, slibový oheň byl nádherný a nejen dvě slibující na něj budou určitě dlouho vzpomínat.
Ze slibového ohně se poté stal oheň méně slavnostní – roveři donesli z klubovny lavičky a okolo ohně se postupně usadilo celé naše středisko. Skautky přišly s řadou zábavných zpívajících her jako je Abenino, Na tý louce zelený nebo Když jsi kamarád. I nové skautky, vlčata a světlušky tak slyšely klasické táborové písně k ohni.
Pondělí bylo ve znamení balení a úklidu. V půl desáté přišel Bobr a nabídl nám ke koupi nádherné sběratelské kovové turbánky, takže skautky, který zbylo něco z kapesného, jely domů s novým turbánkem.
Letošní velikonoční výpravu já osobně řadím mezi ty nejlepší a nejpovedenější, který jsem se účastnila, hned bych se nejen já, ale i celý oddíl skautek, vrátil zpět do lužnického povodí k táborským skautům.
Veju