A tak i ta nejodvážnější světluška měla o strach postaráno. Před jedenáctou hodinou jsme šly spát, čekala nás náročnější sobota. Ráno ihned po snídani, jsme se vydaly na cestu. Měly jsme skvěle označenou cestu stuhami, které den předtím rozvěsila Králíček. Když byly zavěšené dvě barvy, musely jsme hledat obrázek se surovinou, ze které budeme vařit. Holky věřily, že co v lese najdeme a ulovíme, budeme mít k obědu proto Lovecká sezona. V plánu byl buřtguláš a tak jsme nacházely brambory, olej, buřty…ale k našemu velkému překvapení nám do cesty skočila i srnka. Moc jsme se zasmály, když holky nejdříve ztuhly, jejich pohledy mluvily za vše: „Je to náš úlovek?! Máme běžet?! A ano, ty , které se rychleji vzpamatovaly, začaly za srnkou utíkat 🙂 Cesta byla únavná a také nikterat krátká, těšily jsme se na oběd a odpočinek. Bylo opravdu krásné počasí. Dorazily jsme zpět do střediska, kde jsme začaly s přípravou oběda. Štěpánka rozdělávala oheň a já se světluškami začala loupat a krájet brambory, každá musela nakrájet a oloupat alespoň jednu bramboru, aby mohla k ohni. Když jsem vše měly připraveno, daly jsme do kotlíku a uvařily báječný buřtguláš na ohni.